Sleduji chování Zemana v politice od dubna r. 1990, kdy jsem jej poprvé osobně poznal. Už ke konci zmíněného roku jsem začal mít pochybnosti o jeho schopnostech být prospěšný v politice někomu jinému, než sobě. Když jsem v letech 1991 a 1992 byl na chviličku v předsednictvu Horákova ÚVV ČSSD, zásadně jsem odmítal přechod Zemana do této strany. Stal jsem se právě proto členem platformy, jež se snažila o to, aby po deklarovaném odchodu Jiřího Horáka z pozice lídra strany, jej na tom postu vystřídal zase Jiří, ale Paroubek. Jakmile se Zeman stal předsedou, odešel jsem okamžitě z celostátní politiky. Jelikož jsem za ČSSD ale byl zvolen do Federálního shromáždění ČSFR, které samo sebe zrušilo, tak jsem přece jenom cítil jakousi povinnost zůstat v té straně až do konce „pomyslného mandátu“. Podílel jsem se pak na práci ČSSD v Českém Těšíně do r. 1996, kdy jsem definitivně ukončil nejen členství, ale veškerou politickou aktivitu. Vyjma psaní do novin všeho druhu, které jsem naopak velmi zintenzivnil. Proti Zemanovi jsem napsal hodně textů, podle mne dost fundovaně vyargumentovaných. Při první všeobčanské volbě prezidenta jsem Zemana samozřejmě v prvém kole nevolil. Počítal jsem samozřejmě, že Zeman postoupí do druhého kola a byl jsem rozhodnut, až na dvě výjimky, dát hlas tomu, kdo postoupí proti němu. Bohužel postoupil jeden ze dvou, kteří byli pro mne naprosto nepřijatelní. Mé přesvědčení republikána, socialistického demokrata až idealistického komunisty, nebylo schopné volit příslušníka dědičně privilegované sociální vrstvy, člena skupinky největších bohatců země a v neposlední řadě na první pohled demanta, kterého jsem rovněž osobně poznal a potvrdil si dojem, že mírně dementní skutečně je. Zemana jsem nikdy nepovažoval za sociálního demokrata, takže jsem s ním nedokázal spolupracovat. Zúčastnil jsem se několik aktivit proti němu ještě v ČSSD. Když se stal jejím předsedou, byl to jediný důvod, proč jsem ze strany nakonec odešel. Po celou dobu jsem byl k němu velmi kritický. Ovšem, bohužel, neviděl jsem v zemi lepšího, kterému by se podařilo vypracovat se ve vážného konkurenta proti Zemanovi. V posledních dnech ale konečně přetekl pohár mé trpělivosti. Zeman totiž porušil jeden z pilířů „vyššího principu mravního“, který říká: „Nečiň jinému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě“. A tak jsem se rozhodl k zahájení psaní zmíněného seriálu. Psát jej zatím budu jen na svém blogu. Ale pokud se vyskytne jenom trocho solidní kandidát na prezidenta, jsem ochoten zúčastnit se všech aktivit k odvolání Zemana co nejdříve. Nezasluhuje si dokončit svůj mandát.