V žurnalistice hlavního proudu, ale i v těch různých alternativních se ujal názor, že probíhá nová studená válka. Nevím, zda jde o záměrný omyl, nebo pouze o neschopnost analyzovat současný stav. O studenou válku nejde v žádném případě. Ta totiž měla příliš jasný a jednoznačný obsah. Šlo ve skutečnosti o všesvětový boj proti šíření komunismus ze Sovětského svazu. Vznikem SSSR se totiž na glóbu poprvé objevila reálná alternativa ke všem do té doby v dějinách lidstva uplatňovaným druhům mocenské nadvlády. Po celou historii byly všechny komunity, etnika, regiony a konečně státy ovládány menšinou. Buďto údajně z milosti bohů, či Boží, nebo jiných, převážně dědičných důvodů a v neposlední řadě i díky jejího bohatství. Sovětismus přinesl velice reálnou možnost zbavit svět všech těch dosavadních, zrůdných mocenských skupin, nárokujících si právo nejen skoro na veškerý majetek společenství, ale především na nadvládu nad celou komunitou. Dosavadní světapáni proto museli udělat všechno, aby si svou moc udrželi, takže rozpoutali tak zvanou studenou válku, čti zničení komunismus. SSSR byl ale už příliš silný nepřítel a se vznikem zbraní ohrožujících veškeré živé na planetě nějaký ostrý, definitivní střet s ním hrozil zničením života na planetě. Proto měla studená válka za druhé jasná pravidla. Jinými slovy, v dobách její existence platily, doslova přímo ortodoxně, zásady mezinárodního práva. A to nejen smlouvy mezi oběma velmocemi, ale i všesvětové dohody, deklarace a jiné mezinárodní dokumenty. Tyto dva důvody jsou dostatečným důkazem toho, že nejde v současnosti o novou studenou válku. ZATÍM. Budoucnost ČLR může tento stav zvrátit. V současnosti existuje na planetě, až na marginální výjimky, jeden společensko-politický systém. Takže o nějakém zadržování až likvidaci komunismus nemůže být řeč. To, oč dneska opravdu jde, se dá nazvat válčením o nové rozdělení světa do sfér vlivů nejmocnějších globálních sil. Je to situace dosti podobná atmosféře Evropy a jí tehdy ovládaného světa, před první velkou válkou na počátku minulého století. Proto si troufám tvrdit, že jsme před první, skutečně světovou, tedy globální válkou lidstva. Zásadním projevem této situace je ignorování pravidel mezinárodního práva, které bylo kodifikováno pod vlivem zmíněné studené války. Dneska opět jednoznačně platí pouze právo silnějšího. Proto se početné národy doslova vrhly na masivní vyzbrojování, což je zatím v naší podlé civilizaci jediná rozhodující síla. Jde jednoznačně o krok zpět v dějinách všelidské civilizace, doslova návrat do dob, kdy v jednání lidí dominoval jejich zvířecí prvek, čili prapůvod. Lidstvo se v mých očích tedy ještě neosvobodilo od své zvířecí podstaty, takže fakticky by se nemělo ani mluvit o jakési lidské civilizaci. Za celé své dějiny jsme se totiž vůbec nic „nezcivilizovali“. Snad se nám jenom podařili prosadit, že na této planetě se lidští tvorové přestali požírat, nic víc.