Začalo to již včera. Prezidenti Korejské republiky a Korejské lidově demokratické republiky se pro novináře setkali na hranici mezi oběma zeměmi ve vesnici Pchanmundžom, jediném to místě mezi oběma zeměmi, kde nejsou ostnaté dráty a minová pole. Setkání mělo silně emotivně působící scénář a hlubokou symboliku. 65 let od konce hnusné války, ve skutečnosti první horké války v éře pokrytecké, tak zvané Studené války, se začíná psát nová kapitola pro jednu z nejstarších kultur Asie, Koreu. Dneska začínoají ostrá jednání mezi delegacemi obou států a jedné země. Osobně za největší klad považuji skutečnost, že budou jednat pouze Korejci mezi sebou. I když nepochybuji, že v delegaci jedněch budou agenti USA a u druhé zase informátoři pro ČLR. Tvrdím již celá desetiletí, že Korejci by se již dávno mezi sebou dohodli, kdyby ti lumpové z USA se do problému nevměšovali. Musím to tak říct. Samozřejmě, že do vztahů mezi Koreami zasahuje také ČLR, ale ta má přece jenom k tomu jakýs takýs důvod. Vždyť s Koreou sousedí. Ale od Amíků je to pouhopouhá drzost rádoby světového četníka a kdysi především samozvaného antikomunistického světobijce. Předpokládám, že pokud v Korejské republice Amíci nerozpoutají nějakou obdobu barevné revoluce, která by svrhla současného prezidenta Mun Če-ina, tak se proces sbližování nezastaví. On to totiž byl, kdo jako první politik své země zavrhl zasahování USA do vztahů s KLDR. Takže jen tak dál. Po sjednocení Německa to může být nakonec i jednotná Korea. I když je pravděpodobné, že to asi bude trvat dlouho.