Jakmile byl Zeman zvolen znova prezidentem, tak jsem se rozhodl, že budu sledovat ve čtvrtky pořad televize Barrandov, nazvaný „Týden s prezidentem“. Zatím jsem ke každému měl nějaké připomínky, ale nechával jsem si je pro sebe. Včera už mne ale jeho neznalost přece jenom ponoukla k tomu, abych se k jedné věci dneska vyjádřil. Projevila se v ní totiž jedna zásadní Zemanova vlastnost, jíž je povrchní znalost problémů, k nimž se suverénně vyjadřuje. Už když jsem byl v Praze, tak jsme se se znalci shodli, že Zeman u žádného problému nejde do hloubky a proto mnohdy jeho argumentace je lehce vyvratitelná. Včera v části, kdy se hovořilo o starobních důchodech, Zeman opět zaperlil. Už tím, že neopravil Soukupa, jak to s chutí novinářům dělá, že přece nejde o důchody, ale o penze, což je naprosto něco jiného. Ale to byl jenom maličký detail. Hlavním problémem byl vznik sociálního pojištění. Soukup, který vede dialogy se Zemanem totiž řekl, že „důchody“ zavedl již Bismarck. Zeman se toho hned chytil a zdůraznil, že je zavedl proto, aby sebral vítr s plachet socialistům, což se mu prý podařilo. Pravda je však poněkud jiná. Bismarck skutečně byl prvním státníkem, který zavedl penzijní pojištění. Už v roce 1881. Koncem devatenáctého století byl v Německu průměrný věk dožití 55 let a hranice pro získání starobní penze byla stanovena na 70 let. To hovoří za všechno. Lidé, kteří se tehdy z 90ti procent živili manuální prací, se prakticky penzijního věku nedožili, takže je zřejmé, pro koho byla penze vymyšlena. A to nemluvím o dalších drobnostech, které znemožňovaly inkasování penze, i když člověk dosáhl patřičného věku.