Zaráží mne dvojí standarty, které v demokracii a la ČR platí. Kupříkladu kandidát na prezidenta musí sesbírat pro svou kandidaturu padesát tisíc podpisů řadových občanů, ale stačí mu jen třeba podpisy 20ti poslanců, nebo dokonce 10ti senátorů. Byl jsem od počátku proti tomu, aby na prezidenta mohl kandidovat samozvanec, čili člověk, který se k tomu sám rozhodne a začne si sbírat podpisy. Už jenom proto, že na sběr podpisů je třeba poměrně dost peněz, takže prakticky jsou vyloučeni všichni, kdo na sběr nemají peníze, čti, bohatí jsou privilegovaní. V mých očích je to v procesu přímé volby prezidenta první nedemokratický prvek. Mnohem nedemokratičtější je podle mého soudu pak to, že jeden podpis poslance váží za podpis dvou tisíc pěti set řadových občanů a podpis senátora má dokonce váhu pěti tisíc lidiček. Rovnost ze zákona jako řemen. Tyto rozpory mne od počátku vedly k názoru, že kandidáta do prezidentských voleb mají navrhovat politické strany a nebo zaregistrovaná politická hnutí. Nikdo jiný. Hovoří pro to mimo jiné i fakt, že prezident by měl být vysoce zkušeným a praxí ověřeným politikem, neboť není pouze ozdobou státu, ale nejvyšším ústavním činitelem a ještě k tomu nejvyšším vojenským velitelem. Což by nikdy neměl být jakýsi herec, vědec, či dokonce úspěšný hráč.