Babiš ještě než byl pověřen prezidentem úkolem sestavit vládu, si promluvil se zástupci všech stran, zda se chtějí s ním podílet na vládnutí. Všichni odmítli. Jak jsem již napsal dříve je to jednání naprosto bezvýchodné, protože bez hnutí ANO nelze většinovou vládu sestavit. Musely by strany popřít celý svůj polistopadový vývoj, protože by najednou šly do vlády s KSČM, nebo se spojily se stranou, kterou označují za fašistickou, jmenovitě se stranou Okamury – Stranou Přímé Demokracie. Babiš hned nato veřejně oznámil, že tedy sestaví menšinovou vládu, do níž zařadí i nestranické odborníky. Veřejnosti tím jednoznačně sdělil, že jedině jeho hnutí má pocit odpovědnosti vyplývající z voleb, čili že přijímá povinnost spravovat stát a všechny ostatní strany hodlají v budoucnu pouze jemu a celé budoucí vládě, házet klacky pod nohy a ve sněmovně „kalouskovsky“ exhibovat a zpozdile se vykecávat. Babiš tím u veřejnosti získal první bod za vyhraný „gem“. Ovšem hned v následující fázi vyhrál celý set. To když většina stran prohlásila, že Babišovu menšinovou vládu nepodpoří. Čímž veřejnosti učebnicově dokázaly, že nejenže nemají zájem plnit alespoň část svého programu, kvůli němuž dostaly od voličů hlasy a mandáty, ale že hodlají udělat všechno, co je jenom v jejich silách, aby ani ANO nemohlo plnit své předvolební sliby. Jinými slovy, všechny strany, které se rozhodly nepodpořit menšinovou vládu, veřejnosti bez obalu sdělily, že jsou rozhodnuty sabotovat pověření udělené jim voliči a že raději povyšují jakési své, nepříliš jasné a veřejnosti nesdělené zájmy za daleko důležitější, než je bytostná starost o stabilitu státu. Čímž prohrávají u občanů prakticky celou hru a možná mnohé i svou existenci.