Všeobecná zkušenost říká, že chybami se člověk učí a ten moudrý především chybami jiných. Ovšem pořád ještě jsou lidé, kteří se ani z vlastnících chyb neumí poučit. Učebnicovým příkladem tohoto poznání  jsou „pracanti“ ČT a dalších mainstreamových médií. Dostali ve volbách do sněmovny od veřejnosti, čili svých diváků a čtenářů výprask, jaký v této zemi ještě nezažili a přece ani kapánek nezměnili své chování. Dokazuje to jejich neustálé dehonostování prezidenta Zemana. Kdo nepochopil, že Babiš vyhrál volby především jako protest médiím, je buďto úplný blbec, nebo člověk postižený negativistickou metamorfózou „havlismu“, především pak jeho zvráceného hesla o polistopadovém režimu jako vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Za necelého půl roku se bude volit prezident a všichni, kdo si úporně nepřejí, aby vyhrál Zeman, veřejně prezentují vůči němu tolik nenávisti, že mnozí občané natruc Zemana budou volit, i když ho původně volit nechtěli. Pro tak zvanou pražskou kavárnu, která je již víc jak dvacet v mých očích směskou lumpeninteligentů a intelektuálské luzy, je zmíněná metamorfóza charakteristickým, ba až dominantním znakem. Jsou to navíc odchovanci ideologie třídního boje, i když mnohdy jím byli postiženi, ale si prostě jeho metody dobře pamatují. Jejich dnešní jednání je proto nejen odkoukané od metod třídního boje, ale je mnohem zuřivější. Potvrzuje se tak zkušenost, že největší nenávist produkuje zmarněná láska a nejděsivějšími fanatiky jsou lidé přesvědčení o jediné pravdě, samozřejmě té své. Tuhle zrůdnost měl v sobě už český apoštol pravdy a lásky, což se nejlépe projevilo již v prvních dnech jeho bitvy o moc. Nikdo totiž od prvního dne listopadového převratu nelhal o budoucnosti tak hnusně, jen aby se dorval na prezidentskou funkci. Každý si určitě vzpomene na jeho televizní projev před prezidentskou „volbou“ v prosinci  1989, kde obviňoval komunisty ze lhaní, aby se ani ne za dva roky potvrdilo, že pravdu měli oni a naopak on sprostě lhal. A nikdo v té době v boji o své koryto nezneužil tajných služeb. Opět jistě každý pamatuje, jak podrazácky s Rumlem odstranili Bartončíka. Havel sám se podle svého rádoby „reprezantačního“ hesla nechoval fakticky nikdy, pokud se politicky angažoval, takže se nelze divit, že jeho nohsledi a pohrobci jsou postiženi chorobou představující transformaci pravdy a lásky na stupidní lhaní a zuřivou nenávist.