Putin měl pravdu, když o politické krizi v Katalánsku řekl, že EU měla nad problémem přemýšlet před tím, než došlo ke konfliktu. Tvrdím od počátku, že politika EU trpí tím, že jí chybí velké osobnosti. Je to zaviněno především proto, že v takové pseudointegraci platí víc, jak kde jinde, že do čela se dostávají průměrní, až podprůměrní, už proto že ti nejambicióznější se rvou o vedení národních států. Dokud EU nebude mít v mezinárodním prostoru větší prestiž než její čtyři až pět nejpočetnějších států, tak do jejího čela se nepohrnou opravdové osobnosti, leč spíše ti, kdo budou vyvrženi z politických bojů ve vlastní zemi. Což je hlavní subjektivní důvod ubožáctví poněkud narychlo spíchnutého pokusu o velestát. Za druhé EU nemá svou ideologii, ba ani tu soustavu hodnot, na které neustále poukazují její lokajští psavci. Politické elity žádné ani taxativně nevyjmenovaly, nadtož aby byly kodifikovány. Nejpodstatnější ovšem je, že EU není svrchovaným soustátím. Není totiž schopná se samostatně bránit před ostatními uskupeními mezinárodní scény. Dokud nebude mít svou armádu, ale bude jen otrokem vojenské zvůle USA, tak se o ní vůbec nedá mluvit jako o aktéru globální politiky. Z toho všeho plyne, že politici, kteří rozhodují o EU nemají ideovou orientaci, absolutně žádný dlouhodobý program a ve skutečnosti mají jediný motiv. Udržet se ve funkcích co nejdéle. Platy jejich jsou totiž tak lukrativní, že jim za jedno volební období zajišťují následné bezstarostné dožití. Takže!!. Co by se starali. Proto problémy nepředvídají, nesledují jejich vznikání, a co je nejhorší, obvykle je vůbec neumí adekvátně řešit. Dokáží provést prvotní opatření teprve při vzniku konfliktu, jako hasiči zasahující při mimořádné události. A obvykle už neví, jak dál.