Dominantním rysem zastupitelské demokracie je institut voleb. Voleb všeobecných, přímých a rovných, s tajným hlasováním. V epoše nadvlády, ba až panstvím korporací nad státy, čti v době, kdy společnost je pod komandem klanů oligarchů, se volby stávají vysoce nákladným a hlavně stále pro společnost dražším, přežitkem. Tak zvané volby se totiž v jejich režii stávají stále propracovanějším střetem všech představitelných forem manipulací s veřejným míněním, nevyhýbajících se i zločinným podvodům. Nejhorší je, že prakticky nikdo už  nepovažuji takové volby za skutečný projev vůle veřejnosti, nadtož většinové. Z čehož logicky plyne, že ve „volbách“ poražení nehodlají jejich výsledek respektovat. Začaly se tedy o výsledku soudit, čímž se z demokratických voleb stalo pole nadvlády soudů. V posledních letech se už odmítání výsledků voleb zvrhlo na demonstrace s prvky násilí, jaké byly organizovány po posledních prezidentských volbách v USA. Prozatímním vrcholem destrukce institutu voleb jsou tak zvané „barevné revoluce“ ba až „majdany“, které jsou jakousi slabou odrůdou občanské války. V tom nejhorším případě zrealizovanou se zahraniční pomocí, čili vesměs za peníze z neznámých zdrojů. V mých očích se soutěž politických stran v systému zastupitelská demokracie zvrhla na souboj anonymních, nebo alespoň skrývaných sil, který je veden bez jakýchkoliv pravidel. Ta nerespektují ani dominantní institut zastupitelské demokracie, jímž jsou nepochybně volby. Přiznám se, že pouze čekám, kdy bude za prvek systému takovéto demokracie konečně vydáváno i ozbrojené povstání proti legálně zvolené vládě, tedy stará známá revoluce. Čímž bude konečně za demokracii považováno nejen mnohaleté válčení v Sýrii, devastace Ukrajiny, ale dokonce vojenský puč, jaký provedl Pinochet v Chile, blahé paměti. V nastalém prostředí proto považuji volby za zbytečné plýtvání penězi a časem. Bylo by mnohem efektivnější, kdyby z klanů oligarchů soutěžící o politickou moc co čtyři roky vyhrál ten, kdo kupříkladu na účet celé společnosti složí největší finanční částku. Ta by propadla ve prospěch nejubožejších a její užití by bylo distribuováno tak, aby už na něm nikdo nemohl parazitovat. Tedy na činnosti vyloženě neziskové.