Středověký suverén, jak jsem se již včera zmínil, byl vlastníkem veškerého území, na němž dokázal svou suverenitu uplatňovat. Jeho majetek mu byl podle tehdejších doktrín svěřen samotným bohem, či bohy. Kromě toho, že byl jeho vlastníkem, mohl rovněž vykonávat nadvládu nad obyvateli, žijícími na zmíněném území. Za což jim musel zajišťovat především bezpečnost. Ze všech těchto vztahů plynulo, že majetek nebyl jeho soukromým vlastnictvím, leč určitou formou vlastnictví veřejného, které bychom mohli označit za správcovství. Je pochopitelné, že se musel obklopovat věrnými, kteří mu ve zmíněném „bohulibém“ díle pomáhali. Na počátku jimi byli příslušníci rodiny, pak širší rodiny, klanu známých a podobně. Ti všichni obvykle za své zásluhy obdrželi od suveréna část usurpovaného majetku. Nikoliv však jako soukromý majetek, ale pouze coby léno s určitými povinnostmi vůči suverénovi a mnohdy dokonce pouze na dobu časově omezeného držení. Takže majetek šlechticů, ba i kléru, který rovněž dostával oprávnění k jeho držení od vládce, se tím udržoval pořád ve formě veřejného vlastnictví. Zdánlivě byl soukromým, ale pořád nad ním svrchovanou moc měl panovník, který jej mohl za určitá provinění držitelům odebrat. Jestliže komunisté a dokonce už některým i jejich mocenští předchůdci, uvedený majetek z držby šlechty a církve odňali, tak jenom zlegalizovali jeho veřejnoprávní statut. Řečeno jinak, jednoduše ho předali do vlastnictví všech, tak jako od samotných počátků všem rovněž patřil. Nešlo v žádném případě o krádež, jak začali tvrdit dnešní mocipáni. Opravdovou krádeží naopak byly teprve restituce uvedeného majetku. V restitucích byl okraden všechen lid v zájmu několika jedinců, což je doslova superkrádež, ve srovnání s převodem majetků, který uskutečnili komunisté. Ti vzali majetky nejbohatším jedincům své doby a věnovali jej ve prospěch všem. Krádeží by to snad bylo, kdyby sebrali majetky jedněm jedincům a věnovali je jiným jednotlivcům. Z toho vyplývá, že opravdovou nápravou majetkových křivd bude, až se majetek šlechty a církví vrátí do rukou jediného oprávněného vlastníka – veřejnosti.