Apoštolové volného trhu, či svobodného obchodu se neobejdou bez klíčového pojmu, jímž je konkurence. Všichni bez rozdílu tvrdí, že konkurence je nejpřirozenějším projevem člověka. Odvozují to od údajné nejhlubší přírodnosti homo sapiens sapiens, jíž je soutěživost. Obě tato tvrzení jsou ideologicky odvozená od základní myšlenky liberalismu, již je individualistická podstata člověka. Opakuji zde ještě jednou, že lidstvo by ani nevzniklo, pokud by člověk byl tvorem individualistickým. Byl příliš bezbranným vůči svému okolí, kde individualisticky mohli přežívat jen největší predátoři. Všichni ostatní, slabší, museli žít v tlupách, stádech, či hejnech. Člověk mohl vytvořit civilizaci jen a pouze životem kolektivním. Kolektivistický princip je tedy stavebním fundamentem lidství a princip individualisitického soupeření nesmí poškozovat vybudovaný celek. Tím by byl ohrožen celý civilizační vývoj. Jedinci uvnitř svého společenství mohou soutěžit, ale také nemusí. Nevím nic o tom, že by si někdo dal tu práci, aby zjišťoval, kolik procent osob v běžné populaci rádo soutěží, kolik je k soutěžení laxní a kolik se mu doslova vyhýbá. Sám sebe klasifikuji až do té třetí skupiny a znám ve svém okolí ještě daleko ortodoxnější odpůrce jakékoliv soutěžení. Takže princip soutěže není přirozeností člověka, leč spíše příznakem té člověčenské odrůdy, která trpí duševními indispozicemi od touhy po dominanci, přes panské manýry vrchnostenství až po chorobnou nadvládu diktátorství nad celými státy. Konkurence je dle mého soudu uměle vytvořeným principem, který má v logice liberální ideologie ospravedlnit nezřízenou touhu duševně postižených jedinců po hromadění majetku, coby prostředku moci, tedy šanci na nadvládu nad ostatními.