O svobodě se toho v Západní kultuře napsalo tolik, že by jenom stoh z jednoho exempláře od každé knižní publikace, určitě přesáhl výšku nejvyšší hory planety. A co se toho nažvanilo. Jenže všichni politici poslední doby zapomněli na prapůvod liberalismu, čili učení o svobodě. Tomu nešlo o svobodu, leč o osvobození. Osvobození od nadvlády šlechticů, kteří považovali své poddané za osobní majetek, osvobození od vlivu kléru, který si navíc ještě činil nárok i na duši robotujících rabů. Většině ovládaných, bezmocných nešlo tedy o svobodu coby práva na jakékoliv chování, ale osvobození se z tisíciletí existující tradice poroby. V této záměně pojetí tkví základ všech dalších lží o svobodě, jež jsou politiky, ale bohužel i politology, ba dokonce filosofy, šířeny ve veřejném prostoru. O druhé nejobecnější lži týkající se svobody, se může každý sám přesvědčit prostým pozorováním. Musí si pouze všímat, kdo jsou ti lidé, kteří vyznávají, hlásají, oslavují, prosazují a konečně uplatňují různé formy propagandy, ideologie, dogmatiky či demagogie o svobodě. Je pozoruhodné, že takto se chovají zásadně lidé silní, mladí, zdraví, úspěšní, ale především mocní, bohatí a vlivní. Těch je v celé populaci elitně mizivé množství. Jimi záměrně vytvořené „teorie“ o svobodě jsou ale udržovány při životě podporou příslušníků tak zvané střední třídy, žijících v iluzi, že pro každého jednoho z nich existuje šance dopracovat se mezi vyjmenovanou elitu. Prosazování svobody, dokonce ničím neomezované, než superlží o tom, že ta moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiných, je v mých očích jednou ze základních ohlupovacích pák, pomáhajících maličké skupině elity k ovládnutí všech lidí světa. Je to dogma úplně stejné, jako bylo dogma kleriků o věčném štěstí posmrtného života, které si zaslouží každý svou poslušností vůči bohu ztělesněnému na této zemi knězem a pánem. Zatím co nesmyslu o odměně v životě věčném už dneska věří málokdo, ještě většímu nesmyslu o absolutní svobodě tady na Zemi věří všichni, kdo neumí samostatně myslet.