PRVNÍ KROKY TRUMPA NA MEZINÁRODNÍ SCÉNĚ

Prvním činem Trumpovy administrativy a já tvrdím, že jeho osobně, na mezinárodním poli, se týkal ekonomiky, konkrétně obchodu v Tichomořském prostoru. Pozastavením realizace TTP zaskočil spíše jen politiky, ale nikoliv samotné nadnárodní korporace, které měly již před jejím uzavřením dostatečné páky na hájení svých zájmů. Nepovažuji tento Trumpův počin za faktické angažmá v zahraniční politice USA. Za první krok jeho administrativy na mezinárodním poli o to víc považuji aktivity vůči Íránu. Poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost Michael Flynn, označil minulý týden dohodu z roku 2015, týkající se íránského jaderného programu, uzavřenou mezi zeměmi „šestky“ (USA, Rusko, Čína, Francie, Velká Británie, Německo), jako „slabou a neefektivní“. Navíc k ní prohlásil, cituji: Namísto toho, aby byl Írán Americe vděčný za tyto dohody, cítí se nyní být povzbuzen. Proto jej bereme na mušku“. Nová administrativa prý bude k Íránu zaujímat tvrdší linii. Nová zástupkyně USA v RB OSN Nikki Haleyová podle mne konkretizovala první kroky oné tvrdší linie, když v Radě oznámila, že íránské testy raket jsou absolutně nepřijatelné a Trumpova administrativa se nehodlá v klidu dívat na činnost Íránu a udělá všechno pro to, aby ochránila Američany a lidi na celém světě. Ze slov Flynna jsem cítil závan hnilobně přezrálého Amíkovského hegemonismu, ba až globálně policejní unipolárnosti. Z vyjádření Haleyová pak dokonce návrat k politice světového diktování jediné správné politiky, zastíraný poněkud okoukanou ochranou bezpečnost celé planety. Obě vyjádření zásadně popírají dva Trumpovy předvolební sliby. Jednak že USA už nebude zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí a za druhé, že bude dávat přednost spolupráci, místo konfrontace. Téhož dne, kdy v Radě bezpečnosti napadla Haleyová Írán, nechal se slyšet i Netanjahu, takže mi to připadá jako koordinovaný tlak na Trumoa. Označil íránské zkoušky za porušení rezoluce RB OSN a hlásal, cituji: „íránská agrese nesmí zůstat bez odpovědi“. Plánuje prý naléhat na Trumpa, aby byly obnoveny sankce proti Íránu a aby byla zrevidována „tato neúspěšná jaderná úmluva“. Já proto konstatuji, že současná administrativa „Bělidla“ mu dokonce vyhovuje dříve, než jí stačil své naléhání osobně doručit. Jak je vidět, Trump je ve dvojím ohni. Ve své přílišné loajalitě k židovské lobby v USA, bude muset být k Íránu tvrdý až nekompromisní, čímž se dostane do silného sporu s Ruskem. Zdá se, že si je toho vědom, protože už v jednom rozhovoru řekl, že si není jist, že se s Putinem dohodne, i když neřekl o čem konkrétně. Z toho všeho usuzuji, že je vysoce pravděpodobné, že Trump ve své zbrklosti, kterou veřejnosti prezentuje jako rozhodné plnění svých slibů, poněkud špatně odhadne konkrétní realitu regionu, čímž se dostane do svízelné situace, do níž neměl vůbec spadnout. Do války s Íránem, jak velkohubě slibovala Clintonová, si nemůže za současné situace na Blízkém východě troufnout, pokud se nechce dostat do válečného konfliktu s Ruskem a dokonce i s ČLR. Mimo jiné i proto, že nemá jistotu, jak by zareagovalo Turecko, kde má USA skoro polovinu jaderného arzenálu, dislokovaného v Evropě. Trump nebude moci být naprosto nekompromisní k Íránu, chce-li alespoň trochu zlepšit vztahy s Ruskem. Je k tomu především zapotřebí, aby pochopil, že Rusko jej v regionu nepotřebuje, zatímco silný Írán je pro tu část světa pro Rusko nezbytný. Jednak jako hráz agresivitě Izraele, ale stejně nutně i jako protiváha moci Saudů. Alespoň pokud se budou Saudi pořád cítit regionální mocností, kterou už dávno reálně nejsou.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *