Bohužel, už si nepamatuji, odkud jsem si stáhl dneska prezentovaný text. Považuji jej ale za velice přesně vystihující současný stav „ekonomiky“ světa. Omlouvám se proto autorovi, ale považuji jej za tak srozumitelný, že jej vyvěšuji na svůj blog. Dodávám jenom k němu, že i tento problém analyzoval již Marx ve svém Kapitálu. Když psal o akumulaci kapitálu, tak dospěl k názoru, že i dluh se může jevit jako akumulace kapitálu, jenomže to je už vrcholová forma deformace celého úvěrového systému. Přiznávám se, že mne v současné krizi už jenom zajímá, zda finanční globální vrchnost objeví ještě něco, co tu nebylo a nikdo ani nepředpověděl. Protože pouze v takovém objevu vidím možnost vyhnout se velké válce. Takže tady je ten text: „V pravidelných cyklech 60–80 let dochází ke zhroucení pyramidového systému mocenských elit založených na nadvládě peněžního kapitálu a dluhů. A restart systému je možný pouze buď po odpuštění dluhů, nebo díky zničující válce, ve které bankéři v pozadí financují obě válčící strany.
Finanční a bankovní krize jsou produktem dluhového emisního peněžního a úrokového systému. Moderní bankéři přišli na to, že daleko zajímavější pro jejich byznys je poskytovat úvěry vládám než jednotlivcům nebo firmám, kde hrozí vždy nějaké riziko. Státy mají však nástroje, jak lidi vyždímat až na pokraj zhroucení jejich existence. Česko je exemplárním případem, jak exekutorská mafie dohání lidi k sebevraždám. Další ukázkou je Řecko a země jižní eurozóny.
Dopracovali jsme se do jedinečného momentu finanční krize v dějinách. Poprvé se jedná o krizi globální a krizi konce jednoho impéria, které si osobuje nadřazenost a právo vládnout nad celým lidstvem. A říká se, že když kůň chcípá, tak také kolem sebe dost kope. Mezi roky 1970–2007 proběhlo dle informací Mezinárodního měnového fondu 124 bankovních krizí, 326 měnových a 64 dluhových krizí států. Ale od roku 2008 už jde o jev plně globální.
Asi 200 tisíc mladých mužů nabitých testosteronem ve věku 25–40 let sedí dennodenně u počítačů vybavených vysokorychlostními tradingovými programy a realizují každý den na tzv. finančních trzích derivátové obchody v objemu 4,5 bilionu dolarů. Tento turbo systém představuje jedinečný omyl v historii ekonomie díky vysokofrekvenčnímu obchodování, tzv. High Frequency Trading (HTF). Tyto „obchody“ mají z národohospodářského hlediska nulový efekt. Jde o spekulace a cílené žraločí útoky na „oběti“. Těmi jsou jednotlivé měny, jako například švýcarský frank nebo aktuálně rubl“. Konec citace. Já jako marxista pouze dodávám, že jde o důkaz, že i v samotné „základně“ existuje nadstavba. Není tedy pouze jedna nadstavba, ta nad ekonomickou základnou, ale mnohem vlivnější, ta financiérská.