Pokud OSN BY bylo co k čemu, tak by si za léta své existence vytvořilo mechanismy, kterými by skutečně ovládalo svět. Jelikož se nic takového, skoro za tři čtvrtiny století nestalo, měla ba se globalizace pod nátlakem prostých lidí konečně transformovat na diktaturu míru, proti níž by celosvětoví predátoři jenom velice těžce hledali argumenty, aniž by tím odhalili ve své zvrhlé zájmy a zvrácené myšlení. Diktatura míru by každého, kdo veřejně už jenom vyzývá k válčení, měla právní cestou zbavit svéprávnosti a tím všech veřejných funkcí, ba i vlivu, bez ohledu, zda jde o pětihvězdičkového generála, prezident přitroublé zemičky, nebo jiného intelektuála, přesvědčeného o tom, že na něj osobně žádná válka nedosáhne. Následně takové lidi izolovat do zvláštních táborů, v nichž by jim bylo provedeno vymytí mozku, což se už dneska velice dobře umí. Druhým krokem diktatury míru by byl přísný zákaz prodeje zbraní, čímž by se dosáhlo toho, že trvající konflikty by doslova „vyhnily“, na nedostatek munice. Následně by pak mohla diktatury míru pokračovat zákazem výroby zbraní a potom jejich „přetavením v pluhy“, jak zněl starý slogan této politiky. Pokud lidstvo nedokáže nějakým způsobem nastolit takovou, či obdobnou diktaturu míru, nemá žádnou šanci na přežití. Čímž by mělo začít svou propagandu v této věci. Každému člověku vnutit myšlenku, že se vzdá nejen válčení, ale dokonce i myšlenek na válčení, jinak bude celou společností považován za zločince proti existenci lidstva a vyhlášen nepřítelem lidství a proto je povinen vzít na vědomí, že „jako takový“ musí být zlikvidován.