Hitem evropských médií jsou v posledních dnech hromadná utonutí ve Středozemním moři utečenců ze Sýrie, Libye a dalších zemí Blízkého východu, v nichž se bojuje. V prvé řadě si musím klást otázku nad slovním obratem „se bojuje“ a oprávněně se ptám, kdo tam bojuje a proč? Že se válčí jen a jenom o ropu nejen nikdo nepochybuje, ale nikdo z aktérů to nepopírá, i když se snaží všechno zakrýt „burkou“ demokracie, lidských práv a dalších frází vývozního artiklu Západu. Z první otázky logicky ihned vyplyne druhá; kdo to platí a především kde k válčící získávají zbraně, když se v těch zemích nikde nevyrábí? Odpověď je lehce zjistitelná. Jen za loňský rok do oblasti dodaly USA zbraní za 12 miliard dolarů. A aby toho nebylo málo, tak letos se přidalo i Rusko a region prý obdrží zbraní za 18 miliard dolarů. V souvislosti s uprchlíky se v EU i jejích zemích žvanilo pouze o tvrdších krocích proti pašerákům utečenců, ovšem když se koncem minulého týdne utopilo najednou víc jak pět stovek lidí, začaly především lidsko-právní instituce a organizace politikům EU spílat. To ve mně vybudilo další otázku. Proč jenom EU? Vždyť lidé utíkají před vraždění americkými zbraněmi a dokonce před vojenskou přítomností nepřiznaných amerických žoldáků v oněch státech. Kdyby byla Evropa, nebo alespoň EU opravdu suverénním soustátím, tak by všechny uprchlíky dobře zaopatřila a okamžitě doslova odlifrovala do USA. A při tom by donutila Británii, aby to všechno uhradila, protože tato pátá kolona zájmů globálních financiérů v EU, má v celé věci máslo na hlavě. Jenže celá slavná EU není nic jiného než otrok militantů USA. Nejenže doplácí na politiku jejich neokonů na Ukrajině, ale ještě trpí důsledky chaosu, který globální panstvo z Wall Streetu rozsévá po celém glóbu.