S neúprosností se blíží den, kdy to všechno před čtvrt stoletím začalo. Je naprosto logické, že se ve všech typech médií doslova vrší různé vzpomínky, komentáře, hodnocení a samozřejmě všemožné ankety. Připomínám jen jednu, která probíhá na webu Parlamentních listů s lakonickou otázkou: „Byla léta 1990 – 2014 pro naši zem úspěšná?“ Dneska ráno na ni odpovědělo již 50 436 čtenářů, z toho 11% slůvkem Ano a 89% pak slůvkem Ne. Jsem si plně vědom toho, že kdyby takovou anketu uspořádaly kupříkladu Lidové Noviny, tak by byl poměr minimálně právě opačný a kdyby se ptali příslušníků „zběsilé pražské kavárny“, pak by asi tak sto padestát procent respondentů tvrdilo, že ANO, ANO, ANO. Přiznám se, že podceňuji všechny názory, srovnávající dobu před a po 17. listopadu 1989. Musím však zdůraznit jedinou věc. Každý Čech, ba dokonce Evropan, kdo hodlá ty dvě etapy dějin hodnotit, by neměl do svého přesvědčení zapomenout zakalkulovat stav mezinárodní bezpečnosti. Tvrdím s plnou odpovědností, že přes fanatickou nenávist u obou stran studené války, doslova šílené zbrojení, apokalyptické hromadění zbraní hromadného ničení, si mohli být obyvatelé starého kontinentu prakticky stoprocentně jisti, že prožijí svůj život bez války. Dneska to s plnou odpovědností Evropě nemůže garantovat naprosto nikdo. Je směšné, když naši pokleslí novináři kupříkladu vypočítávají, o kolik košil více si dneska může u nás člověk koupit za průměrnou mzdu, oproti době nadvlády KSČ. Je ale stejně děsivě hnusné, když při tom tímtéž hlasem štvou Evropu proti Rusku, ba dokonce ČLR. Měli by si podle mého soudu v takové atmosféře už raději koupit jedinou košili – pohřební rubáš. Mír je absolutně nejvyšší potřebou pro život lidí, vedle níž je i ta svoboda, nadtož demokracie a ostatní údajné hodnoty Evropy doslova – po Zemanovsky „NA HOVNO“.