Víru v jednoho boha nepřinesl do celosvětového prostoru judaismus, jak si myslí převážná část křesťanů, pouze ji zpotvořilo. Jsou teologové, kteří za první monoteistické náboženství světa pokládají staroegyptskou náboženskou reformu faraona Achnatona (18tá dynastie), žijícího v polovině 14. století před naším letopočtem, který zavedl kult jednoho boha, boha slunce Atona. Jenže tato reforma prakticky nepřežila svého zakladatele, i když kupříkladu na podobnosti Žalmu 104 a Velkého hymnu na Atona někteří badatelé dokazují jeho vliv na judaismus. Jiní odborníci naopak za první známky monoteismu považují Zoroastrismus, jehož texty po filologických rozborech naznačují, že mohly vzniknout skoro dva tisíce let před naším letopočtem. Leč právě Zoroastrismus, formující svou definitivní podobu, vynesl na světlo světa ďábla, satana, jednoduše ploditele zla. Byl to omyl kodifikátora, či kodifikátorů zmíněného kultu. Jediný bůh, Ahura Mazda, ono nejvyšší dobro, podle nich nemohl být totiž původcem zla, kterého byli svědky všude kolem sebe. „Vynález“ absolutního dobra a absolutního zla se stal velkým omylem kultur, na něž navazuje i ta naše, evropská. Byli si toho vědomi i tvůrci zmíněného náboženství a proto zkonstruovali dualistický svět, kosmos věčného soupeření zpersonifikovaného dobra a zla. Podle nich jediný bůh Ahuru Mazda ve své mysli zplodil dvojčata, dobrého Spenta Mainju a zlého Angra Mainju. Tyto dva nelze od sebe oddělit. Jde o dvě síly, které spolu neustále zápasí po celé dějiny lidstva. Je to pojetí světa známé především z filosofií staré Číny a Orientu vůbec. Judaismus pak toto nebezpečné sémě, protiklad dobra a zla definitivně zmrzačil, když obé povýšil na nesmiřitelné entity. Přidáme-li k tomu, že Židé sami sebe vyhlásili za jediný, natolik bohumilý národ, že si ho Nejvyšší vyvolil, jsme u samého kořene zla v dějinách lidstva. Jediný bůh se jakoby automaticky zvrhl na „našeho jediného boha“, od něhož už byl jen krůček nejenom k nesnášenlivosti, ale k absolutní nesmiřitelnosti. Dovoluji si tvrdit, že největším omylem křesťanství bylo, je a na věky bude, že do svého dogmatu přijalo části židovského náboženství. Především to o děsivém, diktátorském, strašném a mstivém bohu JHVH, které si Židé ani netroufají vyslovit. Křesťané měli zůstat u svých čtyř Evangelií a udrželi by si šanci na spasení světa. Ve skutečnosti v něm po celé dosavadní dějiny ale šíří nesmiřitelné nepřátelství. Raději proto očekávají zánik všeho lidstva s jakýmsi perverzním posledním soudem, místo toho, aby očekávali příchod opravdového spasitele, dávajícího lidstvu reálnou šanci na život v míru.