Organizátoři posledního sletu jestřábů NATO, uskutečněného  5. září ve Walesu, měli konečně, po pauze trvající skoro čtvrt století, důvod k radosti. Po přípravné fázi médiemi zhuštěné atmosféře protiputinovské a protiislámské bojovnosti, mohli svou přestárlou alianci opět prezentovat světu jako vysoce potřebnou instituci. Zaznělo proto na summitu mnoho „horkých projevů“, leč na závěr byla přijata jenom umírněná rozhodnutí. S Ukrajinou bude udržováno přátelství, leč nebude přijata za člena bloku. Z připravovaného protiruského triumfu nakonec nebylo vůbec nic, protože v tentýž den se v Minsku sešli reprezentanti Ukrajinského válčení a za asistence Lukašenka i zástupců EU, dohodli mírový plán. Nejvýznamnější na setkání v Minsku bylo, že se ho nezúčastnily mimoevropské USA, zvyklé do všeho strkat prsty. Úplný debakl protiruské procedury summitu byl završen prohlášením diplomatů EU, že jsou s ukončením palby na Ukrajině jejich země připraveny vzdát se dalších sankcí. A tak jediným výsledkem sešlosti NATO byla dohoda o vytvoření „jednotek rychlého nasazení“ v síle čtyř tisíc mužů, což bylo konkrétním výstupem z celého jednání věrchušky NATO a deklarováno v patřičném Transatlantickém dokumentu. A právě tato zpráva mne zaujala. Občané globální vesnice by neměli být na pochybách o účelu těchto žoldáckých specialistů. Zmíněné jednotky nemohou být využívány v boji proti armádám darebáckých či jiných nepřátelských států, na to jsou velice nepočetné. Nemohou ani účinně bojovat proti jaksi „nepolapitelným“ teroristům. Budou proto nasazovány všude, kde dojde k rebelii občanů proti zájmům toho, kdo jednotky bude platit, tedy proti snahám, potřebám, zájmům a choutkám globálních financiérů. Nemylme se, nově vytvořené útvary NATO budou sloužit jen a jenom k potlačování občanského vzdoru v jednotlivých zemích. Budou totiž nadstátní a proto budou podporovat takovou vládu, která bude vrchnosti NATO sympatická.