Mnohaletá snaha amerických vládců o vybudování protiraketového štítu v Evropě neměla u veřejnosti pořád potřebný spontánní souhlas. Argumenty, že půjde o bezpečnostní opatření proti raketám s jadernými náložemi, které vlastní země Bushem označené za „darebácké státy“, konkrétně Írán a KLDR, byly totálně směšné. Takovým pohádkám nemohl věřit ani žáček základní školy po první hodině zeměpisu světa. Korea by přece do Evropy ani nedostřelila a proti těm několika raketám z Íránu dostatečně stačila i stávající zařízení. Každý, jen trochu přemýšlivý člověk proto věděl, že protiraketový štít v Evropě měl zajišťovat šanci Západu na první jaderný úder proti Rusku bez možnosti protiúderu z jeho strany. Letošní události na Ukrajině konečně dovolují Západu přiznat barvu. Vedoucí představitelé NATO, ale i někteří bojechtiví reprezentanti EU se už nebojí „svým národům“ oznámit, že jmenované vojenské objekty budou sloužit jen a jenom na eliminaci Ruských jaderných sil. Samozřejmě že ani „váleční odborníci“ z USA už nemusí před některými zarputilejšími odpůrci protiraketového štítu mezi politiky EU kličkovat. Podle všech je situace nad Slunce jasnější. Rusko je nepřítelem číslo jedna, ne-li docela jediným. Vždyť už i ten Írán je spojencem USA kupříkladu v boji s islámským chalífátem.