Rozesmálo mne, když Gazdík před několika dny prohlásil, že minulá vláda dělala chybu, když vůči opozici vyhlásila a ve vládní praxi striktně realizovala, princip nulové tolerance. Nejvíce mi pak bylo k smíchu pokračování jeho rádoby státnického vystoupení, v němž žádá současnou vládu, aby se takového chybného chování vyvarovala. Dvě volební období si pravicová vládnoucí uskupení v této zemi dělala, co chtěla a to nejen bez ohledu na opozici, ale v posledních letech s naprostou ignorancí názorů veřejnosti. A to nemám na mysli pouze církevní restituce. A najednou její příslušník předvádí popisovaný spektákl, který nelze nazvat jinak, než vrcholnou licoměrností. Nepochybuji totiž ani vteřinu o tom, že až bude zase jednou pravice u nás vládnout, bude válcovat opozici opat s totální netolerancí. Bylo by zmíněné samozřejmě k smíchu, kdyby prakticky v tutéž dobu současná opozice v podání TOP09 a ODS svými vrcholnými reprezentanty neprohlásila, že do konce volebního období bude vůči vládě provádět ve sněmovně obstrukce, což už jen k smíchu není. Obstrukce jsou sice legálním poslaneckým prvkem politického boje, při čemž zdůrazňuji slovo „poslaneckým“. Legálním pak ve smyslu Zákona o jednacím řádu sněmovny. Ovšem vyhlásit obstrukci pro celé funkční období je už nejen nelegitimní, ale přímo nelegální. Opozice má přece vládu kontrolovat, ale ne ji znemožňovat vládnutí. Podle mne je totální obstrukce nelegální, protože znemožňuje dokonce celý zákonodárný proces. Jinými slovy naše pravice hodlá pokračovat v politice nulové tolerance svých politických protivníků i v opozici. Tento způsob politického boje předvedl už za vlády Paroubka tehdejší Nečas, který svým nekonečným vystoupením ve sněmovně znemožnil přijetí sociálních zákonů. Vláda již tehdy končila své volební období a tak Nečas zneužil časovou tíseň. Pikantní tehdy na jednání sněmovny bylo, že ji řídil Filip a ten nevzal Nečasovi slovo, protože podle něj prý předseda ODS pořád hovořil k věci. No, pikantní, spíše typický komunistický podraz vůči socanům. V dějinách nejednoho parlamentu proto byly mnohdy jejich jednací řády upraveny tak, aby nebylo možné znemožnit vydávání zákonů. Což bylo pořád lepší, než vyhnání poslanců ze „žvanírny“, které v znemožňování vládnutí použil nejeden autoritativní vladař. Nynější rozhodnutí pravicové opozice o obstrukci vzniklo prý údajně proto, že projednávaný služební zákon má zajistit „zabetonování“ sociálně demokratických úředníků v institucích správy státu. Nehodlám tady rozebírat služební zákon, který je příliš velké novum v našem státě. Vidím v chování polistopadově etablované pravici atavismus třídního boje. Klaus se jako předseda postpřevratových vlád, vůbec s opozicí nebavil. Odpálkovával veškeré její návrhy jako postkomunismus, socializaci a jiné „zlořády“. Vypadalo to jako odůvodněná revoluční diktatura, i když již tehdy nešlo o nic jiného, než o pokračování třídního boje z perspektivy antikomunistické zapšklosti. Dneska už je pravicová nulová tolerance a všechny z ní odvíjené praktiky nejen atavismem třídního boje, vítězstvím nenávistné ideologie nad rozumem, ale výhradně bažinou bezvýchodnosti celého pravicového řešení současné bezvýchodnosti doma, v Evropě i světě.