Nejdražší manekýn světa, v současnosti prezident USA, přijal včera ve svém oficiálním bydlišti dalajlamu, prý jako, cituji mluvčího Národní bezpečnostní rady: „…mezinárodně respektovaného duchovního a kulturního vůdce“, a to i přes protesty ČLR. Je to od roku 2010 již potřetí, co Obama provokativně zve na návštěvu Washingtonu tohoto bývalého člena Ústředního výboru komunistické strany Číny, aby mu prý vyjádřil obavy nad situací lidských práv v ČLR. Což je na první pohled naprostá pitomost, protože stařík, donucený kdysi v dětství být předákem údajných buddhistických mnichů (Tibetský buddhismus je totiž tak málo učením Buddhy, jako byl Stalinův marxlenisnismus Marxovou teorií společnosti), nemůže ve věci lidských práv v Číně udělat vůbec nic. Naopak, svými neustálými provokacemi může bývalým soukmenovcům v Tibetu jenom škodit. Což mu osobně určitě vůbec nevadí, protože on je už dávno „za vodou“. USA, Obama a konec konců celý Západ, by si už měl pomalu zvykat na to, že svět už nevěří jejich kecům o lidských právech, když vidí, že jsou v praxi realizovány pouze jako ničím neomezené hromadění majetku, vydávané za posvátnou krávu režimu globálního světapanství. To v lepším případě. V tom horším se za dodržování lidských práv kdekoliv na světě vydává lokajské poklonkování Americkým politickým služebníkům globálních finančních diktátorů. Účinek ideologie lidských práv pomalu, leč jistě přesto vyhasíná. Potápí se v reálné politice do pokrytecké demagogie, která si z lidských práv vybírá vždy jen to, co se reálným vládcům světa momentálně hodí k ovládnutí zatím nepokořených. Takže lidská práva nejsou ničím jiným, než bojovou fanglí největšího imperátora dějin.