Prezidentova hra na stárnoucího mocnáře, ve věci jmenování vlády, začíná pomalu vrcholit. Zemanova vláda pod vedením „guvernéra“ Rusnoka už zemi vladaří víc jak půl roku a dokonce bez důvěry ze strany sněmovny. Jelikož ale „rusnokovci“ nezískali důvěru „zástupců lidu“, což byla pro Zemana první a zásadní porážka od parlamentu, nemá už jejich vládnutí pro Zemana praktický význam, jelikož jejich misii není schopen prodlužovat a za druhé proto, že oni v demisi si nemohou troufat opravdu vládnout. Zemanovi proto již mnoho měsíců nejde o to, aby svou vládu udržel co nejdéle, ale především, ne-li jenom o to, aby se mstil Sobotkovi. Když díky spiknutí svých knechtů v ČSSD přišel Zeman o možnost Sobotku nejmenovat premiérem, tak se mu celé povolební období snaží všemožně vyhrožovat, klást až nesmyslné podmínky a dokonce skrytě vyhrožovat. To období se pomalu chýlí ke konci. Za prvé, Zeman slíbil Sobotku zítra jmenovat premiérem. Za druhé, vláda je sestavena.  Ovšem prezident ve svém, neskonalém vrchnostenském výkladu Ústavy, se rozhodl zdržovat jmenování ministrů tím, že si osobuje právo vést debatu s každým navrženým na ministerský posed. Asi počítá s tím, že přece jenom některé zvyklá a tím Sobotku oslabí, ba dokonce ještě jeho jmenování nakonec bude moci zrušit, protože se následně rozhádá koalice. Zeman až příliš riskuje. Velmi rychle totiž roste počet jeho voličů, kteří už mají plné zuby jeho eskapád. A o politicích přece už vůbec nemusí pochybovat, že ho mají doslova po krk a že se už určitě chystají na to, aby mu všechno spočítali. Naprostá většina právníků, odborníků na stát a právo, jim předkládá v tisku i v diskusích až nadbytek argumentů.