Historikové hlavního proudu se dneska vesměs shodují na tom, že dvacáté století bylo velmi krátké, prakticky totiž trvalo jen tři čtvrtiny století. Do tohoto zkráceného století totiž řadí události od zahájení první světové války po rozpad SSSR. Hranicemi minulého století tedy jsou letopočty 1914 a 1991. Sovětský svaz přestal oficiálně existovat 26. prosince 1991. Velká válka, později pojmenovaná jako První světová, byla zahájena 28. července 1914, kdy císařství Rakousko-Uherské vyhlásilo válku království Srbskému. O den později císařské loďstvo na Dunaji začalo ostřelovat Bělehrad. Za následující čtyři roky se prakticky místní spor rozrostl v celoevropský až celosvětový konflikt Především se ale transformoval z války států, na válku vysoce sociální. Tvrdím, že konflikt z let 1914 – 1918 nebyl světovou válkou, ale politicko-sociální revolucí. Šlo o poslední evropskou válkou aristokracie s měšťanstvem, feudálů s buržoasií, tedy vlastníků půdy s průmyslníky a obchodníky, ergo kapitalisty. Podle této teze pak byla Druhá světová válka teprve první válkou kapitalistů se zbytkem lidstva. Zdůrazňuji ono slovo teprve, protože i válka kapitalistů s feudály měla několik kol.