Po každém volebním neúspěchu levice se objevuje řada myslitelů, kteří volají po vzniku nové levicové strany. Jako prvá se pak diskutuje otázka, zda je v současném spektru stran vůbec místo na novou levicovou politickou stranu. Samozřejmě že je. Levice již dávno vykrystalizovala na tři základní typy. Revoluční komunistickou, reformní socialistickou a revizionistickou sociální demokracii. První dvě jsou vůči současnosti stranami antisystémovými, čili chtějí změnu kapitalismu. Jedna se nebojí dosáhnout toho revolucí, druhá postupnými reformami. Třetí strana je fakticky už podle momentálního chování pravice více, či méně na pozici středu, protože jí jde jen a jenom o humanizaci kapitalismu. Komunisté k revoluci inklinují proto, že jsou přesvědčeni, že příslušníci privilegovaných vrstev dneška se nabytého postavení a vlastnictví bez boje nevzdají. Ačkoliv to byli v dějinách jen a jenom jejich političtí předkové, protokomunisté (předáci reálného socialismu), kdo jako první za celá tisíciletí se vzdali nadvlády „demokraticky“, bez krveprolití. Jen oni se dokázali vzdát moci, jakmile poznali, že občané je už nechtějí. Napomohlo tomu především to, že jejich privilegia nebyla tak obrovská, aby stálo za ně bojovat se zbraní v ruce. Především neměli nesouměřitelně obrovské majetky. V naší současné rodině politických stran tedy místo na třetí levicovou stranu je. Chybí totiž skutečná socialistická strana. Pokusil se o její založení Paroubek, po odchodu z ČSSD, který byl od samého svého počátku socialistou a ne sociálním demokratem. Proto se na něj soustředil nevybíravý odpor pravice. Osud jeho strany názorně ukazuje, že ale není vůbec rozhodující, zda existuje prostor pro nějakou stranu. Důležité je, aby taková měla dost finančních prostředků a denní prezentaci v televizi. Peníze a celostátní, především „veřejnoprávní“ televize, jsou podle mne jedinými šancemi pro politickou stranu. Levice má možná ještě jednu šanci, početnost. Pokud by se levici podařilo vytvořit masovou stranu, pak by její vliv mohl být alternativou peněz i televize. Jen je asi třeba najít metodu, jak k tomu využít moderních komunikačních technologií.