PONĚKUD OPOŽDĚNÉ HRDINSTVÍ

Včera se v ČT objevila informace o Pražském povstání trvajícím od 5. 5. do 9. 5. 1945, které bylo naším parlamentem, jenž je už od listopadu 1989 nejvyšší institucí historické pravdy, povýšeno dokonce na České povstání. Po celý život jsem povstání v Praze z května 1945 považoval za typický projev českého „připosrání“. Ne nadarmo jsme kupříkladu byli také poslední zemí sovětského bloku, kde došlo k výměně mocnářů. Vždycky jsme totiž velkými hrdiny, až už je dávno všechno rozhodnuto. Ale zpět ke včerejšímu zpravodajství ČT. Veřejnost se z něho dověděla, že za ony čtyři dny zahynulo v Praze na dva tisíce lidí, včetně dětí. Cudně se při tom nehovořilo, kolik bylo vlastně pobito Němců. Ještě zajímavější informací, alespoň pro mne bylo, že v metropoli je 1 116 pamětních tabulek a pomníčků se jmény padlých. A že městské samosprávy na péči o ně vydávají skoro deset milionů ročně. Nevím, proč mi při tom vadilo, že ve zprávě nebyla ani věta o tak zvané „Pražské operaci“, která byla poslední ofenzivou Rudé armády na východní frontě v celé II. světové válce. Ta operace byla iniciována poněkud zbytečným „hrdinstvím“ Pražanů, mnohdy snad i kolaborantů s německou mocí, zahájena pak už v noci 6. května a ukončena až 11. máje a padlo v ní 11 997 a raněno bylo 40 501 vojáků. Převážně Rusů, což tehdy byli v německé představě podlidé a v naší dodneška jen jacísi „rusáci-davaj časy“. Boje na našem území a tedy všechny ty válečné strasti a strachy pro naše lidi v Čechách ve skutečnosti skončily až 11. května. Z této perspektivy ještě výrazněji plyne idiotství současného prezidenta, jednoho z novodobých revizorů dějin, na jehož návrh si v Polistopadové době připomínáme konec války už 8. května, tedy ne v den skutečného konce utrpení českých obyvatel, ba dokonce ne ani v den osvobození Prahy. Pokud opravdu ta Pražská epizodka v poslední vteřiny největší války v dosavadních dějinách dostane pro historii pojmenování „České povstání“, pak nejlépe před celým světem dokážeme svou ubohost. Vždyť co si o nás právem budou myslet Slováci, nebo dokonce Jihoslované, kteří s hitlerovci partyzánsky bojovali celé měsíce, ba roky.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „PONĚKUD OPOŽDĚNÉ HRDINSTVÍ

  1. K velkým protinacistickým povstáním docházelo většinou tehdy, když se přiblížila fronta. Z tohoto hlediska se povstání v Praze nijak nelišilo např. od povstání ve Varšavě. Není problémem Prahy její umístění a že pro vítězící mocnosti přišla na řadu jako poslední… :-)

    • A co povstání Slováků? A to povstání ve Varšavě bylo daleko před šancí na její osvobození.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *