Nejen katolická církev má nového nejvyššího představitele. Anglikánská církev má totiž také nového teologického „předsedu“. Je jím, jako obvykle, arcibiskup z Canterbury, jímž se nedávno stal Justin Welby, který je o dvacet let mladší, než papež František. Anglikánská církev sice slábne, ale ještě pořád tvoří nejméně čtvrtinu celého církevního anglikánského společenství, čítající na sto milionů věřících. Její nový teologický představitel má zajímavý životopis. Pracoval totiž jedenáct let v ropném průmyslu. V roce 1988 ale přerušil kariéru v tomto odvětví a v roce 1992 už zakončil svá teologická studia. Jeho disertace byla neobvyklá, nesla název: Mohou korporace hřešit? Základní teze lze reprodukovat jednoduše. Korporace se ve veřejném prostoru chová, cituji: „…jako autonomní, sociálně jednající existence, schopná samostatného rozhodování“, konec citace. Proto na ni musí být uplatňována stejná kritéria jako na chování jedince. Pokud korporace jedná zločinně, musí být za své jednání odpovědná. Hlavním problémem ovšem je, jak je možné korporace při jejich vlivu, ba mnohdy účasti na politické moci, potrestat. Welby si uvědomuje, že praktické provedení takového trestu je obtížné, ale navrhuje několik možností, cituji: „…jakousi visačku hanby, kterou by společnost musela povinně nosit ve svém logu; přímé odečtení způsobené škody ze zisku akcionářů; v krajním případě nucený prodej částí společnosti nebo celé společnosti, z jehož zisku by byli odškodněni poškození.“ Konec citace. Je tragedií dnešních představitelů globální politické moci, že se chovají právě opačně. Místo aby nuceně prodali banky, které přivedly svět na pokraj hospodářské katastrofy, a jejich majetek použili na odškodnění klientů, darují naopak majetek států soukromým bankám, tedy těm korporacím, které prokazatelně ohrožují všechny nemajetné, dokonce i přírodu a celou Zemi.