Byl jsem si skálopevně jistý, že žalobu senátorů na Klause ÚS nebude vůbec projednávat. Jen jsem čekal, jak to zaonačí. Podle mých zkušeností z problému vybruslil tou nejjednodušší cestou. Vždyť přece všichni soudci byli do funkce jmenováni Klausem. ÚS žalobu nebude projednávat z procesního důvodu. A tím je skutečnost, že Klaus už není prezidentem. Bodka. Nijak se při tom nenamáhal vysvětlit, v čem onen procesní důvod věcně spočívá. Žaloba totiž byla podána v době, kdy Klaus ještě prezidentem byl a hlavně, kdyby byl shledán vinným, tak by přišel o všechny „prezidentské“ nároky. Takže ÚS se zachoval, jako každý jiný soud. Našel jenom výmluvu k tomu, aby nemusel konat. V mých očích ale přesto všechno dal Klausovi jasnou facku. ÚS fakticky názor senátu nevyvrací, a co je horšího, ani jej neposuzuje z jiného hlediska, kupříkladu mravního. Jinak by jeho akci alespoň nějakým způsobem ve svém výroku zmínil. Jelikož žalobu neodsoudil dokonce ani z mravních důvodů, je to jakoby jenom říkal: My vám váš názor nevyvracíme, ale měli jste s ním přijít dříve. Právě ona „výmluva“, že nebudou soudci ÚS konat, protože Klaus už není prezidentem, je paradoxně tím nejvýmluvnějším názorem ÚS. Neberu lidem názory typu, žaloba je mezinárodní ostudou, je zbabělá, či jiné, převážně z řad dlouhodobých Klausových „milců“. Vadilo mi ale nejvíc, že žalobu odmítali i někteří respektovaní levicoví politici a publicisté. Při tom všichni dobře vědí, že podle naší zparchantělé Ústavy senát vůči prezidentovi nic jiného dělat ani nemůže. Při čemž ani jeden z veřejně kritizujících lidí, alespoň pokud jsem to sledoval, v tom punktu neprosazoval úpravu ústavního pořádku. Takže senát bude vůči arogantnímu Zemanovi zase bezzubý.