Poslance evropského parlamentu Jiřího Havla, který včera zemřel, jsem osobně nepoznal. Byl ovšem v mých očích učebnicovým příkladem socdemokratické, politické klasiky. Na poměry v ČSSD byl nadprůměrným ekonomem, ba až národohospodářem a velice bystrým glosátorem a publicistou. Bohužel, jako příslušník ČSSD nedostával prakticky žádný prostor v českých médiích, včetně tak zvaných veřejnoprávních, u nichž to je dokonce povinností ze zákona. Nebýt internetu, tak bych jeho názory vůbec neznal. Zkusil si na půl roku i funkci ministra v Paroubkově vládě. Jsem přesvědčen, že před kotrmelci v ČR doslova utekl do Evropského parlamentu, jako někteří jiní, kupříkladu Ransdorf. I v EP představoval tradiční názory sociálního demokrata. Je to pro ČSSD poměrně znatelná ztráta, leč pro levici v ČR ani v Evropě prakticky žádná. Měl ovšem ještě nejméně dvacet let politického života před sebou. Našlápnuto měl totiž už správným směrem, takže se dalo i přepokládat, že by mohl nakonec být pro levici významným představitelem. Předpoklady k tomu měl, i když nebyl ani vzdáleně socialistou, jako kupříkladu Paroubek. Ovšem takové jako on mohl k socialismu přivést neustále bezohlednější neoliberální totalitarismus, jehož byl už v poslední době kategorickým a nesmlouvavým odpůrcem.