Jeden z aktivistů občanského sdružení Hnutí za přímou demokracii, sestavil koncem minulého roku seznam protivládních iniciativ. Ve své pečlivosti jich napočítal 55. Prakticky v tentýž den, kdy jsem od něj seznam obdržel, zaznamenal jsem na netu další iniciativu, vyzývající k odporu vůči Nečasově kabinetu. Nepochybuji proto, že dneska rodina občanských iniciativ zaměřených na protivládní aktivity se utěšeně blíží stovce. Paradoxně se ale dá říci, čím víc, tím pro vládu líp. Některé iniciativy jsou doslova jednorozměrné, čili jde jim pouze o nápravu jediné věci, jiné jsou zase nekonkrétně všeobsáhlé a celkem všechny fakticky bezzubé. Není dokonce žádným kladem pro věc samotnou, několik z nich se těší pozornosti médií, či že jejich mluvčími jsou populární a velmi vzdělané osobnosti. Vláda si ve svém opevnění může dál v poklidu provádět své pikle vůči oněm populárním 99 procentům veřejnosti. Všechen ten odpor má totiž obrovskou vadu. Nemá nejen jednotící ideu, ale nemá především velení. A v každém boji, včetně toho politického, bez velení, není vedení. Nemá-li kdo zvolat hurá na zteč, nic se nestane. Facebooková organizovanost je sice rychlá a laciná, leč od samého počátku je konstruována pouze k přátelskému požvanění, při nejlepším ke komunikaci, nikoliv k sebeorganizaci, nadtož k velení.