Byl jsem požádán jednou z iniciativ, abych alespoň něco napsal pro jejich demonstraci, když už se jí nemohu zúčastnit. Nemám v oblibě davové řečnění, ale přece jsem jenom vyhověl a včera jim poslal následující text, který trochu sice dubluje to, co jsem již na blogu napsal, ale přece jej jenom tady vyvěšuji v celku.
PŘÍLIŠ OSOBNĚ K SEDMNÁCTÉMU LISTOPADU.
Všichni, kdo se letos v den tohoto státního svátku scházejí na veřejných shromážděních k protestu vůči současné politice, i ti, kdo s nimi pouze doma sympatizují, by si měli v prvé řadě uvědomit, že vzpomínají jednu z celé řady původně pro ně významných zlomů v dějinách, jejichž nejvýstižnějším společným pojmenováním nakonec vždycky je, ukradená revoluce .
Celý vývoj po roce 1989, ale nejvíc pak po posledních volbách do sněmovny, ve stále větší části naší společnosti vyvolává odpor. A v mé mysli vybudil jedinou ideu, o kterou bych se rád s aktivními občany podělil. Nechtějme už žádné velké revoluce, alespoň nám nebude co ukrást. A už vůbec nečekejme, že někde, dokonce v daleké a mocné cizině, ji někdo, někdy, začne. Naopak, každý z nás, činorodých a aktivních lidí, se raději chovejme revolučně neustále, tady a teď. A každý den. Aktivisté odporu by neměli považovat svou aktivitu dneškem za ukončenou. Skutečný odpor lidu vůči moci závisí nejen na každém občanovi, ale především na každém jeho činu. Naprosto zásadně je však potřebí aby představoval neustálé a co nejrůznorodější aktivity. Projevy nesouhlasu s chováním mocných, aktivní vyjadřování vlastní vůle a nekonečná série aktivit lidí, sdružujících se za účelem prosazování svých, i zdánlivě malých potřeb, ba až malicherných zájmů, to musí být náš denní chleba. To je naprosto nezbytná metoda odporu proti cynické převaze vládních politiků. Stokrát nic umoří i slona. A pro ty s jiným životním přesvědčením pak připomínám, že teprve dlouhá řada malých změn překlopí systém do nové kvality.
Nesnažme se zbořit svět. Promýšlejme, ale hlavně realizujme stále nové a novější své nápady, sdružujme se v iniciativy, které budou přinášet mocným tohoto světa nové a nové problémy k řešení. Tisíce, až miliony nápadů jednou určitě umoří i ty, kteří zatím vládnou obrovské občanské většině po celé dějiny. Žádná revoluce, ale spíše jakási metoda DD, jakýsi Drobný Déšť, vytrvalý, leč neustálý, nakonec musí otřást až nakonec zlomit každou nadvládu. Vždyť máme z přírody odpozorované, že drobná, leč neustálá kapka, dokonce i kámen proráží. Je potřebné proto nemlčet, neustále žádat své zastupitele aby jednali s našimi občanskými sdruženími, která přináší nové iniciativy a nabízí nová řešení. Nesmíme nechávat ani ústavní činitele, aby žili mimo realitu. Dnes a denně je vyzývejme nejen k plnění svých předvolebních slibů, ale především k řešení každého detailu, který nám činí problémy.
Při té každodenní drobné revoltě samozřejmě nikdy nezapomínejme na dohledné cíle všelidového snažení, z nichž vybírám dva, podle mne nejdůležitější. Buďme si jich vědomi především proto, abychom byli připraveni, kdyby přece jen k nové velké změně došlo. Další vzepětí lidové vůle si už nenechejme ukrást. Jsou v mých očích dvě zásadní oblasti, které musí být od základů změněny.
Za prvé. Stále se občanům opakuje, že se má každý postarat sám o sebe. Berme to. Především to výrazně sdělme všem současným, zdánlivě zavedeným, politickým stranám. Když se máme o sebe sami postarat, pak především, nechejte i politiku na nás. Umíme si sami vybírat kandidáty k zastupování našich zájmů, nepotřebujeme vás jako převodovou páku. Víme, jak své zastupitele po zvolení kontrolovat a dokážeme je při zjištěných podvodech každého a třeba i všechny odvolávat, od obecních zastupitelů po prezidenta. Víme, jak zajistit, aby zastupitelé nebyli v područí peněz, aby za jejich pomoci nebyli zvoleni a především aby pod jejich tlakem nerozhodovali proti nám. A konečně nepotřebujeme politické strany ani k tomu, aby prostřednictvím svých profesionálů, dosazovaly své persóny za lídry státních úřadů, institucí jako třeba radní televize, ale rovněž nám diktovaly všechny soudce, včetně ústavních.
Za druhé. Mocní nám stále tvrdí, že jenom podnikání tvoří hodnoty. I když to není pravda, zase to berme. Jenže dejme jasně najevo, že podnikání je složitou a opravdovou symbiózou zaměstnavatelů, zaměstnanců a spotřebitelů. Jen v tomto nerozdělitelném vztahu teprve ty opravdové hodnoty vznikají. Nelze nechat proto podnikání jako privilegium jenom podnikatelům a už vůbec ne finančním spekulantům. Pouze zástupci všech tří složek ať proto plně rozhodují o každém konkrétním podnikání. Všichni zúčastnění kupříkladu mají právo vědět, kam plynou zisky z jejich činnosti, kam a v jaké výši odtékají daně ze společného konání. Kolik se skutečně investuje a kolik se v nejvyšších patrech podnikatelů prohýří. A v neposlední řadě mají co říci k nehorázně vysokým odměnám nevyšších manažerů, o vlastnících samozřejmě ani nemluvě. Bez regulace podnikání a lidové kontroly podnikatelů, bude vždy existovat monopolizace, ale především korupce a tím nakonec mafianizace jak podnikání samotného, tak dokonce politiky.
Současná, dneska již zřetelně nemocné společnost, potřebuje i další zásadní změny. Jsou již většinou formulovány a mohou sloužit jako další cíle změn. Uvědomme si, že všechny ta velká slova o svobodě, demokracii a lidských právech však existují reálně jen a jenom ve svých konkrétních podobách a musí platit pro každého občana. Za dvacet dva roků vyrostla a stále roste skupina občanů, jež má desítky, ba stovky důvodů důvodů k hledání, navrhování a prosazování zlepšení současného stavu. Opravdovou revolucí ať proto pro nás každé ho je, kupříkladu onou metodou DD, jít neúprosně za každým svým přesvědčením. K naplnění svých zájmů a cílů se ale vždycky sdružujme. Vždyť toho se bojí každá moc, proto nás ohlupuje řečičkami, postarej se každý sám o sebe, zatím co její příslušníci naopak se proklatě dobře starají o svou nadvládu v pevném až smeknutém šiku. Čím budeme jednotnější, tím nám naše výsledky půjdou stále hůře ukrást.