Pro velkou část lidstva byl tento den skoro třičtvrtě století důvodem oslavování. Mohli si v něm připomínat poslední a do té doby nejefektivnější, revoluční vzepětí nemajetných, utlačovaných a ovládaných. V průběhu času zbyla sice většinovému lidu z celé Velké Říjnové Socialistické Revoluce pouze ona jakás takás majetková rovnost. Ale právě ta zajišťovala všem lidem některé zásadní jistoty, bez nichž není spokojeného života. A sice to, že nezůstanou bez možnosti obživy, že nebudou bezdomovci, že nebudou nezaměstnanými, že budou mít zajištěné stáří, že se budou moci vzdělávat a že jim bude poskytnuta vždycky potřebná lékařská péče. Trvalo víc jak sedmdesát let, než se panské třídě povedlo zmíněnou revoluci zničit. Potvrdilo se tím základní pravidlo historie. Panská třída, bývalá vrchnost, zatím vždycky porazila každou rebelii a každou živelně vzniklou revoluci, na kterou nebyla předem připravena, nakonec svým aktérům ukradla. A proč? Protože si jako nejvyšší hodnotu lidství uzákonila neomezené hromadění majetku, jehož soukromé vlastnění prohlásila za nejvyšší lidské právo. V dějinách proto uspěly pouze takové změny, které zmíněná vrstva nadobčanů ovládla natolik, že i za jejich existence si dokázala nejméně udržet svá privilegia a zachovat nadvládu.