Před dvěma dny uveřejnila papežská Rada pro spravedlnost a mír neobvykle zajímavý dokument. Nejde o výplod několika lidí za několik hodin, ale, jako obvykle, o dlouhodobě připravovaný materiál vycházející nejen z katolické doktríny, ale především z analýzy skutečného dění na Glóbu. Zatím jsem ho nečetl celý, ale jenom úryvky, které byly přeloženy do češtiny. I to mi však stačilo, abych uvažoval, zda svůj dnešní text nenazvat nějak bombastičtěji, jako třeba Vatikáne rudne. Rada požaduje, aby byl vytvořen celosvětový regulační orgán finančních trhů. Ten aby byl institucí Organizace spojených národů, jejíž nejvyšší grémium by se zasazovalo, aby se banky chovali eticky. Taková formulace je sice klasickou katolickou frází, jenže tentokrát ji klerici alespoň trochu konkretizovali. Žádají, aby byly finančníkům zakázány horentní zisky a aby bylo prosazováno snížení světové nerovnosti. To je na náboženskou instituci velmi jasné vyjádření požadovaného trendu. K tomu jenom stačí, aby reální politici doplnili konkrétní čísla a pověřená regulační instituce se má čím řídit. V dokumentu se tvrdí, že v součinnosti se Světovou bankou by takový regulační orgán pomohl obnovit „vládu duchovna a etiky“ i „převahu politiky, která musí být odpovědná za vytváření veřejného blaha.“ V mých očích je ovšem nejdůležitějším požadavkem tvrzení, cituji: Politika musí mít převahu nad ekonomikou a finančnictvím. Finanční transakce musejí být zdaňovány a z daní by se financoval světový rozvoj a udržitelné zdroje &jen ctnostné banky, které pomáhají produkční ekonomice, by měly nárok na státní dotace, konec citace. Absolutní podřízení finančního světa politice považuji za naprosto zásadní požadavek současného finančního chaosu a pravidlu o státních dotacích potom alespoň trochu rozumím, i když ho bez výjimek odsuzuji. Rada navíc ještě konstatuje, že Mezinárodní měnový fond už není schopný stabilizovat světový finanční systém. Tajemník Rady, biskup Mario Toso navíc doplnil, že dohoda z Bretton Woods z r. 1944 selhala a skupina G20 nemá sílu na to, aby finanční trhy zkrotila. Toso zdůraznil, že papež kritizoval tržní fundamentalismus už ve své encyklice z r. 2009 „Láska v pravdě„, aby tím dokázal, že předkládaný dokument Rady není nějakou odchylkou od dlouhodobého trendu Vatikánu. No! Jako nonteista a zásadní odpůrce církví, bych Radě doporučil, aby v prvé řadě ona, Vatikán, i celá katolická obec šla příkladem a zbavila se nadbytečného bohatství, čili především kapitálu, kterým vykořisťuje obyčejné lidi. Nikdy žádné sociální učení katolické církve, pronášené klérem v drahých ornátech a obklopených zlatem chrámů neznělo chudému lidu příliš věrohodně. Tím méně pak nyní třeba v postkomunistických zemích, kde se všechny církve derou k majetku, který jim odebrali kupříkladu i mocnáři dávno před nastolením vlády sovětů. Nemíním se příliš rozepisovat o uvedené aktivitě církve. Vidím za ní především strach. Strach všech bohatců z bouří, které by, alespoň někde, zase mohly sebrat mnoho majetku také církvi. Vždyť již ve starověku platilo, že bohatství chrámů sloužilo panovníkům jako pokladnice pro vedení válek. A jejich plenění bylo v dějinách vždycky dobrým zdrojem lupu vojáků a to i v případech občanských válek.