Vrchní soud včera zrušil předběžné opatření, kterým Městský soud v Praze na žádost ministerstva financí, zakázal odborářům stávku plánovanou na 13. června 2011. Opatření, alespoň podle vyjádření mluvčího soudu, nenaplňovalo patřičné náležitosti, čti, bylo tedy od samého počátku neplatné z formálních důvodů. Realitou ale je, že tato pokleslá iniciativa samotného ministra financí, splnila svůj účel. Řečeno lidově, nynější zjištění Vrchního soudu je odborářům platné, jak mrtvému zimník. Ukazuje to hned na několik závažných nedostatků našeho právního řádu. V prvé řadě to dokazuje, že institut předběžného opatření lze zneužívat. V tomto konkrétním případě ho zneužil jmenovitý ministr za pomoci příliš loajálního soudu, či soudce. Ústavní činitelé tím nedávají, jako obvykle dobrý příklad ostatním institucím správy, nadtož všem občanům. Já dokonce soudce podezřívám z úplatnosti a ministra financí z korupce. Za druhé je zřejmé, že samy soudy tento právní princip technicky nezvládají. Aby vyhověly standardnímu právu, měly by řízení v případech předběžného opatření vést operativně tak, aby nemohlo být jednou ze stran sporu zneužito. V tomto konkrétním případě mělo dojít k odvolacímu řízení u vyššího soudu okamžitě, tedy nejpozději do termínu stávky. Otázkou nyní je, co teď? Kauza se jako většina podobných u nás zamete pod koberec, nebo se z ní vyvodí jednak důsledky a jednak poučení? Poučení by měli vyvodit jak zákonodárci úpravou zákonů o procesním řádu, tak soudy o správě řízení v případě předběžných opatření. Odbory by nyní navíc měly podat žalobu na zneužití soudu a na náhradu škod, které jim vznikly. Nejdůležitější poučení by ale měly vyvodit sdělovací prostředky, které by občanům měly jasně sdělit, že vládní úředníci jsou neschopní, když neumí ani pro soud zpracovat formálně bezchybný návrh. Já se nakonec jenom ironicky ptám, kohopak asi Kalousek vyhodí ze svého úřadu, že ho tak zesměšnil?!