Nedávno se mě jeden známý ptal, jak bych nejúsporněji vyjádřil charakter éry, započaté u nás 17. 11. 1989. Není sporu – a všichni se na tom asi shodneme, že šlo o antikomunistický politický akt. Protože byl zahájen jmenováním poslanců bez voleb, kteří aklamací, tedy vynuceně, zvolili prezidenta a ten zase jmenoval vládu bez voleb, šlo o typický neozbrojený puč. Jelikož byly do prvních voleb provedeny mnohé změny, aniž se k nim mohla vyjádřit veřejnost, považuji chování politické moci za diktátorství. S ohledem na to, že jako jedny z prvních byly vydávány zákony pomsty, ať již restituční, tak zákon o zločinnosti komunistického režimu, nepochybuji o tom, že éra až dodnes je revanšistickou. A konečně – v dalším průběhu byly odbourávány mnohé výhody, které si za celá dvě století v nejedné revoluci vybojovali dělníci, pracující, či dnes všeobecně řečeno zaměstnanci, je polistopadový režim kontrarevolucí. Takže shrnuto. V listopadu 1989 se uskutečnil antikomunistický puč, který zahájil éru kontrarevoluční revanšistické diktatury. A ta ještě zdaleka neskončila.