Od kecpultu Federálního shromáždění jsem v roce 1992 mimo jiné řekl, že pokud jednou bude právním řádem uznán třetí, čili antikomunistický odboj, začnu zvažovat vyhlášení čtvrtého odboje. Od politického zvratu v listopadu 1989 si nová moc přivlastnila právo spravovat veškerý majetek země, vytvořený jejím lidem za celých sedmdesát let existence obnoveného státu Čechů. Toto našetřené bohatství následně ani ne do deseti let zpronevěřila. Za dalších deset let pak vytvořila víc jak bilionový dluh a nyní má tu drzost nutit obrovskou většinu obyvatel země, aby jen a jenom politickou mocí vytvořený dluh občané zaplatili. Nová politické vrchnost v popřevratovém dvacetiletí navíc umožnila, aby v zemi vznikla třída superbohatců v počtu několika desítek dolarových miliardářů a několika tisíc dolarových milionářů. Ti svými finančními prostředky korumpují vládce tak spolehlivě, že demokratickými metodami se veřejnost již nedokáže zbavit nově vzniklého finančně politického komplexu nadvlády až diktatury, která už bezostyšně opovrhuje dokonce i demokratickou opozicí ve sněmovně. Přišel podle mne tedy čas na odpor. A je jenom na zvážení veřejnosti, jestli bude vnímat diktátorské chování finančních a politických vládců už jako tyranii, aby pak pro svůj odpor užila jakékoliv prostředky.