Demokracie je tak mnohoznačným pojmem, že fakticky ztrácí jakoukoliv vypovídací hodnotu, takže si kupříkladu pod pojmem demokratická vláda jednotliví občané představují velmi rozdílnou skutečnost. Proto se dá obecně tvrdit, že politický systém, který se nazývá demokracií, je v každém jednotlivém státě definována jeho ústavou. Mnozí odborníci proto nazývají politické režimy v zemích Abendlandu ústavními demokraciemi. I v ČR je polistopadový politický systém obecně ústavní demokracií, konkrétně zastupitelskou demokracií, na úrovni státu pak ve formě parlamentní demokracie. Nikdy po listopadu nepociťovala veřejnost tak silně jako v současnosti, že tento typ demokracie jí už nevyhovuje, že se už prostě vyžil. Trvá již tak dlouho, že jej praxe lidí toužících po moci zdegenerovala. Nejsilněji to lidé vnímají ve vztahu k vládě. Ačkoliv současné vládě už nedůvěřuje víc jak dvě třetiny občanů a s jejími tak zvanými reformami nesouhlasí prakticky devadesát procent lidí, není žádná možnost zbavit ji vládnutí, zajištěného většinovou diktaturou koaličních poslanců. Nikdy v popřevratové éře nebyla vláda tak výrazně nelegitimní, jako dneska. A přesto s tím veřejnost není schopna nic udělat. Z čehož plyne, že naše Ústava je nedokonalá. Je bezpodmínečně nutné ji změnit. Minimálně ji doplnit o mechanismus vyjadřující opravdovou vůli veřejnosti vůči vládě. Je zapotřebí do jejího textu přidat institut, který by v mimořádných situacích veřejnosti skýtal možnost odvolat vládu.