Vedení ČSSD se v průběhu vládní krize příliš nevyznamenalo. Obehrávalo dvě příliš staré desky. První vzývala předčasné volby a druhá ještě pořád volá po sněmovním hlasování o důvěře vládě. Předčasné volby byly přitom předem nereálné, protože ve sněmovně je až příliš mnoho úplně nových poslankyň a poslanců, navíc pocházejících z finančně nezajištěných poměrů, kteří v žádném případě nemají zájem z privilegovaného a tak výnosného postu odejít. Předčasné volby jsou navíc holubem na střeše. Pravice má mnohem více peněz a hlavně sympatizantů v bohatých kruzích, takže si může zaplatit mnohem lepší odborníky na předvolební kampaň. Dokazuje to fakt, že již nejméně deset let ji má mnohem účinnější než levice, především u nerozhodnutých voličů. To by jí s vysokou pravděpodobností i tentokrát stačilo, aby natolik oslabila skoro jisté vítězství ČSSD, že ta by opět nebyla schopně sestavit takovou vládu, v níž by nemusela v kompromisech couvat ze svých zásadních předvolebních slibů. Pokud by vůbec byla schopna nějakou vládu sestavit. Hlasování o důvěře vládě má jediný význam. Zdrží o několik dní práci ve sněmovně a tím možná zpozdí přijetí některých protilidových zákonů. Ovšem nevýhodné je že se opozice bude zbytečně vyčerpávat kritikou minulosti a veřejnosti dokola omílat to, co ona již zná, počínaje skandály vládní koalice a konče prokazováním asociálnosti reforem. Při tom je načase, aby obě opoziční strany už konečně přešly do útoku. ČSSD by měla velice přesně a poměrně jednoduše veřejnosti sdělit, jaké to ona chce provést ty nezbytné reformy, čili změny v penzijním systému, zdravotní péči, školství a v samotné Ústavě. Především a hlavně, by ale měla velice silně oznámit, co všechno z eventuelně pravicí prohlasovaných reforem po svém nástupu do vlády nekompromisně zruší. Čímž mimo jiné dá zřetelnou zprávu každému, kdo by chtěl velice aktivně a příliš rychle realizovat vládní návrhy. Rovněž KSČM by se už měla konečně nechat jasně slyšet. Pomalu totiž začíná doba, kdy mladí, kteří vůbec nadvládu KSČ nezažili, jsou stále více sociálně nejistí a hlavně zklamaní ze slibů, kterým doslova naletěli v minulých volbách. Přichází nezadržitelně doba, kdy začínají mladí mimo jiné uvažovat o tom, že KSČM je doposud jedinou stranou, která se zatím nezašpinila, takže by mohla dostat příležitost. Pokud obě opoziční strany po hlasování o důvěře vládě, které je předem prohrané, nepřejdou do všestranného útoku, pak je taková jejich reakce na vládní krizi jenom bohapustým plácnutím do vody.