Afroamerický prezident dosud nejbohatší země světa byl vtažen do dalšího dobrodružství. Po psychopatu Bushovi už zdědil dvě regionální války a teď jej přední z evropských psychopatů, hunský Frank Sarky, vehnal do dalšího, vraženého nesmyslu. Sarkozy neunesl, že na něj jakýsi beduín vykřičel do světa, že bez jeho peněz by se nestal prezidentem Francie. A tak staří kolonialisté z Británie a Francie se mezi sebou umluvili, že vycení zuby. Jako obvykle, s typickou odvahou zbabělců se dohodli, že budou chránit civilisty v Libyi tím, že na ně budou z deseti tisícimetrových výšin shazovat bomby, které možná zabijí i nějakého toho vojáka loajálního Kaddáfímu. Jenže co pak? Nejvyšší rada světa jim zakázala vstup jejich vojsk nejen na území kmene Kaddáfú, ale kdekoliv na teritorium od Egypta, po Tunis a Alžír. Dva potrhíci z Evropy tak sice mají dostatek sil k bombardování a konec konců potřebují se také zbavit zásob starých bomb, ale co dál? Nezbývají jim zatím nic jiného, než silácké výzvy a la Obama. Ty, zlý Kaddáfí odejdi, jinak&sice ještě nevíme, co uděláme, ale kšc ze své země. Tady chceme zase vládnout my prostřednictvím svých slouhů. Celosvětově prefabrikovaná média, z centrály CNN, již dlouhé roky dělají z vládce Libye, Mouammara z kmene Kadhafi šaška. Bodejť ne, když v názvu své země má již přes třicet let sprosté slovo – socialistická. A vůbec, kdo to kdy viděl, aby název státu byl tak dlouhý, skoro jak výčet všech titulů Rakousko-Uherského císaře, blahé paměti. A co vůbec znamená to poslední slovo sáhodlouhého pojmenování státu – Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje. Že jde o teoreticky vyšší stupeň demokratické politického systému? K smíchu, vždyť v zemi vládne fakticky dynastická diktatura. Jinak by proti ní přece nepovstal lid. Co na tom, že rebelii zahájili v Tobruku, tedy těsně u hranic s Egyptem naši agenti – učitelé z Abendlandu, když se jim v Egyptě povedlo zdárně splnit úkol, svrhnout už konečně geronta Mubaraka. Bláhově si mysleli, že Mouammar bude stejný posera.