Marx kdysi prohlásil náboženství za opium lidstva. Jako každý bonmot i tento byl v prvé řadě bojovým heslem své konkrétní doby, které bylo zneužito nepřáteli vytržením z původního kontextu. Nikdo totiž neuváděl, že Marx napřed dokázal církvi, jak náboženskou víru zneužila k získání, ale především udržování, nadvlády nad lidstvem, než jí vmetl do tváře, že používá víry jako opia lidství. Především církev katolická po celá staletí v lidech pěstovala závislost na víře, jako na nějaké droze. Nesporně má právě proto Marx obrovské zásluhy na tom, že se lidstvo zbavilo nadvlády církví. Jenže, nezbavilo se bohužel závislosti na jiných drogách, které ho uvrhávají pod nadvládu nemnohých. Jednou z nich jezlaté tele s názvem svoboda. Její věrozvěstové vnucují vyznávání bezbřehé svobody zbytku člověčenstva jako víru v božstvo. Velice dobře totiž ví, že absolutní svoboda je především šancí na absolutní nadvládou nejschopnějších nad veškerým zbytkem. To je první rovina vnímání svobody jako opia lidstva, v níž byla víra v boha či v bohy pouze nahrazena vírou ve vlastní svobodu. Vrátím-li se nyní ke včerejšímu tématu o pohrdání Abendlanďanů zbytkem celého světa, pak jejich chování po celá dvě tisíciletí bylo jakýmsi zneužíváním božstva svobody. Liberálové, hlavní to nositelé svobodomyslné víry, jsou si sice vědomi, že jejich svoboda nesmí zasahovat do svobody jiných, protože by tím byla popřena, jenže nikdy za zmíněné dvě tisícovky let nebyli schopni přesně sdělit, jak poznávají hranice svobody těch jiných. Tak kupříkladu ve své neskonalé pýše absolutizace svobody, urazili víru muslimů karikováním proroka, jinými slovy vyznáváním svého boha ve formě svobody slova, ponížili boha muslimů. Svoboda zde zafungovala zase jako droga, která v lidech ničí zábrany, civilizační limity, kupříkladu vnímání prosté slušnosti. Tak funguje svoboda jako droga v druhé rovině. Neslušnost přece nelze vydávat za svobodu, takže neslušné chování je mimo jiné kupříkladu tou faktickou hranicí, za kterou již existuje svoboda jiných, za níž údajně skutečný vyznavač svobody už své jednání nesmí považovat za svobodné. Svoboda je tedy mnohem horší droga, než náboženství a působí hned ve dvou sférách. Je zneužívána mocnými k ovládání obrovské většiny, stejně jako tomu bylo s náboženskou vírou a navíc může být zneužívána každým absolutizací svobody omámeným jedincem, k poškozování kohokoliv jiného.