Definice lege artis – správného léčebného postupu, jak ji navrhuje Heger a společníci, zatím odporuje naší ústavě. Bude tedy určitě předmětem obrovského politického šermování. Jenže. Prakticky všichni víme, že ke zdražování zdravotní péče velkou měrou přispívají farmaceutické firmy, které přicházejí s novými technologiemi či léky, u nichž se někdy ani jednoznačně neprokazuje vyšší účinnost, ale jsou pouze dražší. Stále se zvětšující nepoměr mezi cenou nejmodernějších technologií a tím, na co zdravotnictví z veřejného pojištění má, panuje nejen v České republice. S finančním omezením v definici lege artis pracuje dokonce Světová zdravotnická organizace již celá léta. Hegerův návrh vychází z této skutečnosti. Podle Borise Šťastného (ODS), předsedy poslaneckého zdravotního výboru, však bude ještě třeba hledat lepší cestu. Jde to správným směrem, ale mně se ta definice nelíbí. Je to hrozně obecné a myslím, že i v rozporu s ústavou&. Chválabohu, že on myslí. Jenže občané jistě dobře ví, jak myslí představitelé polistopadových politických vítězů. Nikdy ne ve prospěch lidu, vždy pouze v zájmu těch, kdo je platí. Dá se tedy předpokládat nejen to, že definice, pokud ještě dozná změny, bude ještě zřetelněji vypovídat v neprospěch dolní části sociálního spektra, ale že nakonec vytyčí další cestu k úplné genocidě lidské skupiny nepotřebné v honbě za maximálním ziskem. Že by to nebylo ústavní, nemusíme mít vůbec pochyby. Náš neoliberálně všehoschopný Ústavní soud bude mít určitě dost času, aby vymyslel patřičné právnické kličky, nebo dokonce nalezl úplně nové formulace, které mocným umožní pokračovat na oné správné cestě k likvidaci chudoby, jak si to konec konců předsevzala na počátku tohoto tisíciletí dokonce OSN. I když to myslela úplně jinak. Sám bych kupříkladu navrhoval, aby následným krokem naší zdravotní reformy bylo snížení odvodů do zdravotních pojišťoven, především těch, které odvádí za zaměstnance zaměstnavatelé. Odvody na penze nám budiž vzorem. Hned by se snížily prostředky na léčbu, takže by se, při respektování individuality pacienta už opravdu na léčbu nepotřebných, nebo třeba i režimu nebezpečných nedostávalo.