Hromadné výpovědi, které podalo snad až na pět tisíc lékařů nemocnic, nejsou podle jejich mluvčích motivovány platovými podmínkami. Ti slušnější pak říkají, nevedou nás k protestu jenom naše nízké platy. Všem prý jde především o nevyhovující systém získávání další kvalifikace, především atestací. Pravdou ale je, že na onom systému jim vadí především, ne-li jenom fakt, že právě v onom období mají nízké platy. Takže jako vždycky, o peníze jde až v první řadě, jak řekl náš vrchní neoliberální demagog. V takových souvislostech pak má protest ve formě výhružky odchodem, silně protiprávní zabarvení. Pokud totiž kterákoliv odborová organizace vyjednává o platech, tak jde o tak zvané vyjednávání kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem. A když při vyjednávání předáci odborů nejsou schopni prosadit akceptovatelnou mzdu, může celá organizace jako formu sociálního střetu podle Zákona o kolektivní smlouvě užít pouze stávky. Stávka je ve sféře střetu o vyšší platy v našem právním řádu jediným zákonným prostředkem nátlaku odborů na svého zaměstnavatele. Pokud tedy část lékařů, pod taktovkou své odborové organizace, v současnosti užívá jiný způsob boje za vyšší platy, jde nejen o protiprávní jednání, ale v mých očích dokonce o jakýsi projev povýšeneckého chování. Jakoby lékaři byli něco extra, cosi jiného, než kteříkoliv ostatní zaměstnanci. Jedna z lidových moudrostí říká, že kdo se povyšuje, bývá ponížen. V posledních dnech jsem četl, že lékaři jsou přesvědčeni, že jejich studium je prý nejnáročnější, z čehož, alespoň pro mne zase vyplývá, že lékaři jsou mezi inteligencí naší nejvzdělanější elitou. I při takovéto výjimečnosti by si ale naši nejvzdělanější spoluobčané měli zmiňované moudrosti lidu být setsakramentsky vědomi.