ÚSTAVNÍ SOUD ČEKAJÍCÍ A SPÍCÍ

Všichni, kdo mne znají, velice dobře vědí, že nemohu přijít Ústavnímu soudu (ÚS) na jméno, jak se říká lidově. Jasněji řečeno, považuji jej za zideologizovanou instituci, pyšně zahleděnou do sebe a vydávající se za hlásnou troubu jediné pravé demokracie. Navíc přisvojující si božský atribut neomylnosti. Což zdaleka není všechno. Čím dále tím více jej považuji za instituci línou a zatuchlou. Již několikrát se v této zemi totiž přihodily v politice události, které ve mně vyprovokovaly základní otázku o skutečném smyslu ÚS. Naposled to bylo při trojici aktů, o nichž jsem zde psal včera. Položil jsem si opět zásadní otázku. Kdy fakticky dojde k neústavnímu, či dokonce Ústavě odporujícímu jevu, když se děje, nebo až když si na něj někdo stěžuje? V mých očích by ÚS měl monitorovat alespoň činnost ústavních činitelů a vstoupit do procesu okamžitě, když se někdo z nich dopustí neústavnosti. Neměl by čekat, až na písemnou stížnost, navíc precizně zpracovanou, aby nemohla být vrácena, či dokonce okamžitě zamítnuta, z ryze formálních důvodů. Díky takovému prodlení totiž může dojít ke škodám, mnohdy nezvratným a nenahraditelným. Opožděný zásah ÚS do chování ústavních činitelů považuji proto za faktické neústavní chování.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *