Včera čtyřicet a snad až padesát tisíc studentů demonstrovalo v Londýně proti trojnásobnému zvýšení školného. Čemuž se vůbec nelze divit. K divení by bylo, kdyby studenti neprotestovali. Z trasy protestního pochodu se oddělila skupina, která zamířila k sídlu Konzervativní strany, vylezla až na jeho střechu a svedla s překvapenou policí docela regulérní street bitvu. Mimoděk jsem si při tom vzpomněl na poslední demonstraci odborů v Praze. Tam se také část protestujících policajtů oddělila, vnikla na ministerstvo vnitra a došlo ke škodám, které sice ve skutečnosti způsobili senzacechtiví novináři, ale přece jenom nelze upřít, že vstup do budovy byl násilný a ke škodám došlo. Vůbec nepochybuji o tom, že všichni od levice po pravici odsoudí událost v Londýně. Levice k tomu samozřejmě přidá své ale&Já osobě si myslím, že občané jak v Británii, tak u nás jsou až příliš andělští. Dávno už měli jít současnými mocným opravdově po krku a ne se spoléhat mimo jiné na silácké řeči jednoho zamindrákovaného intelektuála, který sliboval, že mocným po krku půjde v zájmu dolních deseti milionů. Zastával jsem již jako odborářský boss jednu fundamentální tezí. Vyjednává se pouze tehdy a jenom tehdy, když druhá strana je ochotna nejen jednat, ale spolupracovat na hledání kompromisů. Pokud se ale chová tak, jako ta současná, že je sice ochotna se kupříkladu s představiteli odborů sejít, ale předem říká, že si udělá co ona chce, pak už je jenom jediná cesta. Když v demokracii končí diskuse, přichází i v ní čas na násilí. Vždyť i války jsou podle současné globální moci pokračováním politiky, tak proč ne pouliční barikády kupříkladu!