KSČ po únoru 1948 nazvala svůj politický systém lidovou demokracií. Byla za to stíhána posměchem nejednoho teoretika, který sousloví považoval za nesmyslné – prý lidová vláda lidu. Komunisté svůj politický režim takto nazvali proto, aby vynikl zásadní rozdíl mezi jejich a jim předcházející demokracie, které oni označovali jako měšťanské až měšťácké, pejorativně buržoasní. Středostavovskou. Když polistopadoví mocnáři restaurovali předlidovou, demokracii ve formě volených zastupitelů vůle lidu od obcí po stát, teoreticky se vrátili k oné buržoazní demokracii. Jenže svět za ono půl století pokročil. Rozevřeli se především majetkové nůžky mezi nejpočetnějším středním stavem a největšími boháči natolik, že se dneska již hovoří o nové panské třídě superboháčů. Ti jsou jednak majiteli veškerého volného kapitálu globálního světa, ale především diktují svou vůli politikům. Žádný politik Západního světa si v současnosti již nemůže dovolit nedbat jejich zájmů. Učebnicovou ilustrací tohoto principu je kupříkladu i osud Obamových reforem. Současná zastupitelská demokracie v zemích Abendlandu by proto měla mít jediný oprávněný název, protilidová demokracie.