Je logické, že po bitvě je každý generálem. Proto se dneska, jako vždycky, objevují opět desítky intelektuálů, kteří dovedou analyzovat chyby ČSSD, levice celkem a samozřejmě právě oni všechno ví a skálopevně věří, že mají pravdu. Nechci se k nim řadit, ale přece mi to nedá, abych se k chování ČSSD nevyjádřil. Podle mne udělal Paroubek jednu fatální chybu. Neměl dát na hlasy právních odborníků ze své strany, jmenovitě JUDr. Křečka a po pádu Toplánkov vlády měl dál, se svou býčí zarputilostí jít za co nejrychlejším uspořádáním voleb. Řečeno lidově, bít pravici, dokud je blbá. Koncem minulého roku by ČSSD získala určitě víc jak 40%. Pokud ale Paroubek ztratil iniciativu, tak si mohl lehce spočítat, že bude řízeně odrovnán on sám. O mediální štvanici na jeho osobu jsem psal včera. Dneska už jenom něco o chování ČSSD. Znám tu stranu zevnitř. Sice jen za pár roků, ale i to mi stačilo. Jednak je to pytel blech, na jehož zdisciplinování je třeba silné osobnosti, hodně času a především sil, které by zvolený lídr mohl využít mnohem účelněji. Ale hlavně, funkcionářský aktiv ČSSD není prodchnut duchem spolupráce, opravdového spojenectví, takže při jeho konsolidaci je potřebí používat metody, které na slušnější část oné partička působí negativně. Za druhé, na všech úrovních od obcí, přes okrsky a především kraje až po centrum, přední funkcionáři nespolupracují, ale soutěží. Napřed mezi sebou, a když se začínají objevovat chyby bosse, tak místo aby mu podali pomocnou ruku, kryli záda, veřejně s ním šli do bojů s ideovými soupeři, nechávají ho v tom všem plácat samotného. A mnozí dokonce začínají cítit svou šanci a napřed skrytě, později i ve veřejných náznacích, začínají předsedovi házet klacky pod nohy. A jak některé znám osobně, nepochybuji vůbec o tom, že nejeden má dokonce škodolibou radost z každého lídrova neúspěchu. Paroubek již po minulých volbách mohl lehce rozpoznat, že za ním ani jeho nejbližší spolupracovníci nestojí. Kdyby tomu tak bylo, tak by jej prosadili na post předsedy Sněmovny, který mu jednoznačně patřil. I to se straně nakonec vymstilo. Průběh této předvolební kampaně pak už ukázal naprosto jasně, že ani nejvyšší vedení strany není týmem. Místo osobní angažovanosti každého, nechali nakonec za sebe agitovat zahraniční firmu.