Řešení této trojčlenky, spíše ale jen dva a půl členky se bude v prvé řadě odvozovat od strategické doktríny USA. Pokud Spojené státy hodlají dále považovat akce proti terorismu za válku s terorismem, musí se rozhodnout, jak se budou nadále chovat vůči Rusku. K válce s terorismem ho totiž budou potřebovat mnohem více než Evropu a to nejen na Kavkaze a Středním východě (Írán), ale dokonce i ve střední Asii. Už dneska by se jim hodila alespoň pasivní pomoc Ruska v Afghánistánu i Pákistánu. Pokud hodlají z boje s terorismem odbourat status války, budou muset nezbytně definovat svůj dlouhodobě strategický vztah k Rusku. Buďto bude geopolitiku USA určovat vize čarodějnice Mařeny Olbraitové s jejím názorem že dvě stě milionové Rusko nemá právo vlastnit čtyřicet procent veškerého nerostného bohatství světa, nebo budou muset Spojené státy hledat cestičky velmi úzké spolupráce s Ruskem. V té fázi ale budou rozhodující pro Rusko zájmy Evropy. Pokud se její začínající integrace ve formě EU nebude chtít stát okrajovým regionem globální aktivity, musí se Evropa zasazovat o začlenění Ruska do NATO. Pokud totiž zůstane Rusko vně NATO, bude nejen neustálým rivalem Evropy, ale především ji bude izolovat od zbytku oné části světa, jež bude hrát rozhodující geopolitickou roli v tomto století. Řešení naznačené polotrojčlenky je tedy nasnadě. Rusko coby součást Velké Evropy v NATO.