Klausovu kartu s Benešovými dekrety, v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy, považuji samozřejmě jen za ubožáckou obezličku tvrdohlavého staříka. Přesto si ale dovoluji připomenout všem, že vůdcem československé a později české transformace plánované ekonomiky na tržní, byl právě Klaus. A v jeho šokové terapii, která měla co nejrychleji vytvořit třídu boháčů, byla jednou ze základních cest právě široká restituce majetků, znárodněných kdysi fabrikantům, bankéřům, ale rovněž šlechtě a dokonce církvím, kterým jej vzal už císař pán. Pod komandem Klause se tak díky špatné legislativě (útěk před právníky) roztočilo nikdy nekončící kolo rádoby právnických kliček, dobývajících neustále na státu další a další, třeba i dávno neexistující majetek. Řekněme si to pěkně od plic. Co Klaus kdysi svou právní nekompetentností podělal, to by měla za něj po dvaceti letech napravit celá Evropa jakousi jím vynucovanou výjimkou?! Ani nápad. Evropa by opravdu měla ČR povolit výjimku. Ale pouze ze zákazu trestu smrti, alespoň na přechodnou dobu. A otevřít tak cestu k hrdelnímu potrestání tvůrců největší loupeže v dějinách. Zmizela by tím automaticky také poslední překážka k uvedení LS do života.