Ve včerejším textu jsem psal o Britských obchodech pro lepší lidi. Především tedy ty mohovitější. Že na Západě vždycky existovaly tak sociálně diferencované obchody, že do některých ani nevpustili občana, na němž prodavači na první pohled vycítili chudobu, to jsme my, žijící celý aktivní život v reálsocialismu, dobře věděli. Méně jsme ale věděli, že na Západě už existují i obchody určené naopak jenom chudákům. Je tomu například v Rakousku, kde funguje skupina obchodů s logem SOMA, čili sozialmarket. Několik desítek těchto prodejen základního spotřebního zboží, rozmístěných po celé zemi, prodává za ceny tvořící asi třetinu běžné. Nakupovat do nich mohou chodit ovšem jen členové. Členem se pak stane každý úředně chudý, čili s příjmem do 60ti procent celostátního průměru, v současnosti pod 800 eur měsíčně. Člen obdrží legitimaci a má nárok na určité druhy a množství zboží za měsíc. Řekněme to jinak. Jde o inovaci žebračenek, známých u nás již od první republiky. A takovou sociální diferenciaci jsme my, pamětníci, před dvaceti lety nechtěli. Dokud ale nebude nepamětníkům podivnou, pak mohou být všichni bohatci světa v klidu.