V dobách hluboké nadvlády KSČ se začalo u nás vyrábět nealkoholické pivo. Neslo prodejní označení Pito. A vařil jej pivovar v městě Most. Na lahvích byla etiketa, na níž byl bylo velkým písmem vyvedeno slovo PITO a mnohem menším pak i slůvko MOST. Velmi rychle se proto pro nápoj vžilo lidové označení PITOMOST. Národ pivařů, při poměrně malé obci řidičů, nealkopivo prostě nepřijal. A to ani tehdy, když se jeho kvalita výrazně zlepšila. Ba dokonce, i když byla výroba přenesena do jiného města, pejorativní označení mu zůstalo, až se nakonec produkt přestal vyrábět. Nikoliv však pro jeho špatnou kvalitu, ale pro nechuť obce konzumentů, pít pivo bez alkoholu. Z tohoto příkladu plyne, že pitomost je vyjádřením vztahu lidí k nějaké věci, jevu, či jen výroku. Není pouhým vyjádřením hodnoty pojmenovaného fenoménu. Vypovídá tedy spíše o člověku samém, než o věci, kterou za pitomost prohlásí. A je tak více odrazem jeho emocí, než rozumu. Proto označil-li nedávno Zeman svržení Topolánkovy vlády za pitomost, pak na sebe nechtě prozradil, že je mu milejší Topolánkova garda, než celá strana, které kdysi vůdcoval. A nejen to, řekl tím veškerému národu, že fandí spíše vládcům, kteří odborům berou jejich práva, zaměstnancům jejich zákonné záruky, důchodcům jejich sociální jistoty, nemocným bezplatnou zdravotní péči a dokonce sociálně slabým jejich minimální životní standard. Zatímco je pro osamoceného Zemana pád Topolánkovy vlády pitomost, pak je nejméně pro dvě třetiny občanů naší země jeho stanovisko také pitomost. Pitomost jedince, proti pitomosti většiny.